Reakce dietní Coca-Coly a Mentosu

Gejzír dietní Coly po vhození Mentosu

Klíčovou roli při reakci hraje povrch bonbónů. Je nerovný a posetý malými póry, jejichž množství zvyšuje velikost povrchu, na kterém může docházet k uvolňování rozpuštěného oxidu uhličitého z nápoje. Póry působí jako katalyzátor reakce, probíhá na nich přechod kyseliny uhličité H₂CO₃ (rozpuštěný CO₂) na plynný CO₂ a vytváří především nukleační centra pro vznik bublinek oxidu uhličitého, které vyvolávají efektní pěnový gejzír. Toto vysvětlení mimo jiné potvrzuje to, že se pH Coly po provedení této reakce nemění a zůstává stále kolem 3,[1] nepotvrdily se tak původní spekulace o tom, že podstatným prvkem je reakce kyseliny a zásady.

Explozivní průběh reakce podporují dva další faktory. V Cole Light je obsažené umělé sladidlo aspartam, které snižuje její povrchové napětí, a tím usnadňuje tvorbu bublinek oxidu uhličitého. Povrchové napětí dále snižuje arabská guma použitá v bonbonech.[2]

Nejefektnější gejzír vzniká, pokud Cola Light reaguje s mátovými Mentos, které nemají voskovitou vrstvu na svém povrchu, ovocné Mentos pokryté touto vrstvou s Colou prakticky nereagují.[3] Pokud se ale využije varianta ovocných Mentos bez této vrstvy, tak probíhá reakce se stejnou intenzitou, i když ovocné Mentos vypadají na pohled více hladce, na mikroskopické úrovni je jejich hrubost srovnatelná s mátovými Mentos.[1] Gejzír pak tryská až do sedmimetrové výše. Stejně dobře přitom funguje Cola Light bez kofeinu – ani kofein tedy nemá na reakci zásadní vliv.[2]

Tento jev byl popularizován roku 2006 v seriálu Bořiči mýtů,[3] kde správně popsali podstatu jevu, vědecky byl popsán při studentské práci na Appalačské státní univerzitě, ve které bylo analyzováno povrchové napětí kapaliny, hrubost testovaných látek (pomocí elektronového mikroskopu), vliv teploty a dalších podmínek na průběh reakce.[1]