Rania Matar

Rania Matar (* 1964) je libanonská / palestinská / americká dokumentární, portrétní a umělecká fotografka. Fotografuje každodenní život dívek a žen na Blízkém východě a ve Spojených státech, včetně syrských uprchlíků.[1]

Rania Matar
Narození1964 (57–58 let)
Libanon
Alma materCornellova univerzita
Povolánífotografka a umělkyně
OceněníGuggenheimovo stipendium (2018)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Photo Center v San Franciscu
výstava v Národním muzeu žen v umění

Mládí

Matar se narodila a vyrůstala v Libanonu a do USA se přestěhovala v roce 1984.[2] Původně vystudovala architekturu na Americké univerzitě v Bejrútu a na Cornellově univerzitě, později studovala fotografii na New England School of Photography a Maine Photographic Workshops. Od roku 2009 vede fotografické workshopy pro dospívající dívky v uprchlických táborech v Libanonu. Nyní vyučuje na Vysoké škole umění a designu v Massachusetts a vystavuje svou práci po celém světě.[3]

Kariéra

Matar vytvořila několik sérií fotografií, včetně L'Enfant Femme, Unspoken Conversations, Women Coming of Age, A Girl and Her Room, Invisible Children nebo Ordinary Lives. Její portréty zkoumají genderové studie a často zvažují různou národní identitu.[2] L'Enfant Femme zobrazuje mladičké dívky žijící ve Spojených státech a na Středním východě a zaměřuje se na dokumentování věku mezi dětstvím a zralostí.[4] Matky a dcery jsou fotografovány dohromady a prezentují univerzální povahu ženství v sérii Unspoken Conversations.[4] Matar začala tvořit série Invisible Children (Neviditelných dětí) po návštěvě v Bejrútu v roce 2014. Všimla si, kolik syrských dětí uprchlíků bylo na ulicích a žebralo o práci nebo o peníze.[5] Tato série dokumentuje individualitu každého dítěte.[6] V roce 2017 byla práce Matarové zařazena do Bienále současného arabského světa, které se konalo v Paříži na Institutu arabského světa.[7]

Publikace
L'Enfant-Femme v Carroll and Sons
  • Ordinary Lives (2009). Esej: Anthony Shadid. Selected as best photo book of 2009 by Photo-Eye Magazine.[8]
  • A Girl and Her Room (2012). Esej: Anne Wilkes Tucker and Susan Minot. Vybrána jako nejlepší fotokniha roku 2012 společnostmi PDN, Photo-Eye, British Journal of Photography, Feature Shoot a L'Oeil de la Photographie.
  • L'Enfant-Femme (2016). Úvod: Queen Noor of Jordan, esej: Lois Lowry a Kristen Gresh. Nejlepší fotokniha roku 2016 PDN Magazine a Foto Infinitum, a Staff Pick The Christian Science Monitor.[9]


Samostatné výstavy
  • 2007: The Veil, Silver Eye Center for Photography, Pittsburg, PA; 2007: Cambridge Multicultural Arts Center, Cambridge, MA; 2008: Center for Contemporary Arts, Abilene, TX; 2008: Council for Foreign Relations, New York, NY
  • 2008: Contrapuntal Lines, A tribute to Edward Said, Koppelman Gallery, Tufts University, Boston, MA
  • 2008: Women of Islam in the Aftermath of War, Chicago Cultural Center, Chicago, IL
  • 2008: Lebanon at the Crossroads, Michigan State University, Lansing, MI
  • 2009: Ordinary Lives, The Mosaic Rooms Gallery, London UK; 2009: Mt Ida College Gallery, Brookline MA; 2009: MANEGE, St. Petersburg by invitation, St. Petersburg, Russia; 2009: The Institute of Contemporary Art, ICA, Boston, MA; 2009: Galerie Janine Rubeiz, Beirut; 2014: Arab-American Museum, Dearborn, MI
  • 2010: A Girl and Her Room, Gallery of Photography B&B, Bielsko Biala, Poland; 2010: Gallery Kayafas, Boston, MA; 2011: The Mosaic Rooms at the A. M Qattan Foundation, London; 2011: Houston Center for Photography, Houston, TX; 2012: Leica Gallery, Warsaw Poland; 2012: Umbrage Gallery, Brooklyn NY; 2012: Leica Headquarters Gallery, Solms, Germany; 2012: Galerie Janine Rubeiz, Beirut; 2013: Galerie Lichtblick, Cologne, Germany; 2013: Lehmbruck Museum, Duisburg, Germany; 2012: SouthEast Museum of Photography, Daytona Beach, FL; 2015: Galerie Eulenspiegel, Basel, Switzerland
  • 2013–2014: She Who Tells a Story: Women Photographers from Iran and The Arab World, Museum of Fine Arts, Boston, MA; 2015: Cantor Arts Center at Stanford University, Palo Alto, CA; 2015: Carnegie Museum of Art, Pittsburgh, PA; 2016: National Museum of Women in the Arts, Washington, D.C.
  • 2013: Ordinary Lives: Women of the Middle East, Sana Gallery, Singapore
  • 2012: Girls In Between: Portraits of Identity, Photographic Resource Center, Boston, MA
  • 2014: Women of the Middle East, Alliance Francaise de Singapour; 2014: Toot Yung Art Gallery, Bangkok, Thailand
  • 2016: Invisible Children, C. Grimaldis Gallery, Baltimore, MD; 2017: PhotoMed Liban, D-Beirut, Lebanon
  • 2016: Becoming: Girls, Women and Coming of Age, East Wing Gallery, Dubai UAE; 2017: RayKo Photo Center, San Francisco, CA
  • 2016: Deux Univers: Enfants et Femmes, Galerie Janine Rubeiz, Beirut, Lebanon
  • 2016: Aftermath:The Fallout of War - America and the Middle East, Harn Museum of Art, Gainesville, FL; 2017: The Gund Gallery at Kenyon College, Gambier, OH
  • 2016: Mortal Things: Portraits Look Back and Forth, Tufts University Art Gallery, Medford, MA
  • 2017–2018: In Her Image, Photographs by Rania Matar, Amon Carter Museum of American Art, Fort Worth, TX[10][11]
  • 2017: Action at a Distance, Angela Meleca Gallery, Columbus, OH
  • 2018: Rania Matar. She, Galerie Tanit, Beirut[12]

Ocenění

Galerie
  • Obálka Enfant-Femme, 2015
  • Obálka A Girl and Her Room, 2012

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rania Matar na anglické Wikipedii.

  1. Looking at the Invisible Children Growing Up as Refugees. Hyperallergic. 2016-10-04. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
  2. Rania Matar: Invisible Children at C. Grimaldis Gallery. Photograph Magazine. 2016-10-07. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
  3. Dubaï : Rania Matar, Becoming Girls, Women and Coming of Age - The Eye of Photography. The Eye of Photography. 2016-01-12. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
  4. These Photos Beautifully Capture the Complex Relationship Between Mothers and Daughters. Slate. 2015-03-04. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. ISSN 1091-2339. (anglicky)
  5. URIST, Jacoba. How Should Art Address Human Rights?. The Atlantic. Dostupné online [cit. 2017-04-15]. (anglicky)
  6. Giving Syrian children their identities back, one portrait at a time. Public Radio International. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
  7. Biennale of Arab Photographers : Interview with Rania Matar - The Eye of Photography. The Eye of Photography. 2017-09-27. Dostupné online [cit. 2017-09-28]. (anglicky)
  8. photo-eye [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Notable Photo Books of 2016: Part 2. PDN Online. 2016-12-01. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. (anglicky)
  10. Picturing Women’s Lives, From Beirut To Boston, Girl To Mother. Art&Seek. 2018-02-02. Dostupné online [cit. 2018-02-23]. (anglicky)
  11. COLEMAN, Chloe. Perspective. Washington Post. 2017-12-15. Dostupné online [cit. 2018-02-23]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
  12. Rania Matar. She [online]. Galerie Tanit, 2018 [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
  13. Rania Matar Fellowship, Guggenheim Foundation [online]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.