Rangiroa

Předpokládá se, že první osadníci se na Rangiroa dostali v 10. století. Prvními zaznamenanými Evropany, kteří se na atol dostali byli nizozemští badatelé Jacob Le Maire a Willem Schouten, kteří kolem atolu proplouvali, během Pacifické cesty v letech 1615 až 1616. Atol pojmenovali Vlieghen Island. Dne 7. září 1839 atol navštívil mořeplavec Charles Wilkes. Od roku 1950 je ekonomika značně závislá na rybolovu. V roce 1965 na atolu bylo vystavěno letiště. Poté zde byly vystaveny potápěčské stanice a hotely.

Rangiroa je největší atol v Polynésii. Nachází se asi 350 kilometrů severovýchodně od Tahiti. Má rozlohu 79 kilometrů čtverečních, ale ostrovy obklopuje laguna o rozloze 1 446 kilometrů čtverečních. Skládá se ze stovek malých ostrovů. Je asi 75 kilometrů dlouhý a 25 kilometrů široký.

Klima

Rangiroa bývá vystavena silným hurikánům hlavně během ledna a února. Nejvíce prší během listopadu a ledna. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 27 °C. Červenec je obvykle nejchladnější měsíc v roce, když se teploty pohybují v rozmezí 25 °C až 26 °C. Naopak nejteplejším měsícem je únor, když se teploty pohybují kolem 29 °C.

Cestovní ruch, vyvážení kopry a zpracování perel zaměstnávají většinu populace. Rangiroa je jedním z nejproduktivnějších míst ve Francouzské Polynésie na zpracování perel. Na atolu se nachází vinice. Většina ulovených ryb jsou přepravovány a prodávány na Tahiti.

Atol vydělává hlavně na cestovním ruchu. Většina turistů na atol jezdí, kvůli potápění.

Atol je důležitým dopravním centrem dopravy v oblasti. Letiště má letové spojení s Tahiti, Bora-Bora a Markézy. Mezi vesnicemi Avatoru a Tiputa je pravidelná trajektová linka.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Rangiroa na anglické Wikipedii a Rangiroa na finské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rangiroa na Wikimedia Commons