Ramón Menéndez Pidal

Narodil se jako nejmladší ze šestí dětí v rodině soudce.[4] V roce 1893 ukončila svoje studia na univerzitě v Madridu, kde byl žákem španělského romanisty a literárního vědce Marcelina Menéndeze Pelayi.[5] Roku 1900 se oženil se španělskou filoložkou, spisovatelkou a vysokoškolskou pedagožkou, Maríou Amalií Goyri y Goyri, která mu o rok později porodila dceru Jimenu.[6][7] V roce 1902 byl poprvé zvolen členem Španělské královské akademie (RAE), jíž dokonce v následujících dekádách opakovaně předsedal.[8] V období Španělské občanské války (1936–1939) pobýval ve francouzském Bordeaux, na Kubě, ve Spojených státech amerických a nakonec také v Paříži.[9]

Roku 1910 založil v Madridu se skupinou intelektuálů Centro de Estudios Históricos (Centrum historických studií)[10] a o čtyři roky později i časopis Revista de Filología Española (RFE; Časopis pro španělskou filologii).[11][12] Již v letech 1908–1912, kdy se zabýval psaním svojí doktorské práce, se vědecky věnoval španělskému hrdinskému eposu o El Cidovi (El Cantar de Mio Cid, česky Píseň o Cidovi). Věhlas mu přinesla historická studie La España del Cid (1929), která jej proslavila až za hranicemi Španělska.

Ramón Menéndez Pidal zemřel v roce 1968 ve věku 99 let, pochován byl na hřbitově Cementerio de San Justo v Madridu.[13] Jeho vnukem byl španělský romanista a hispanista Diego Catalán Menéndez Pidal (1928–2008).[14]

• 
  Ramón Menéndez Pidal
• 
  Ramón Menéndez Pidal (uprostřed)
• 
  Ramón Menéndez Pidal
• 
  Ramón Menéndez Pidal
• 
  María Amalia Goyri y Goyri, zkráceně María Goyri, choť Ramóna Menéndeze Pidala