Radomil Kitrich

Studoval na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT v Praze a jeho studium bylo přerušeno uzavřením českých vysokých škol nacistickým Německem v Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. V průběhu války pak studoval na středních školách (na Obchodní akademii a Vyšší průmyslové škole strojní v Praze). V letech 1943 až 1944 byl totálně nasazen v Rakousku, odkud utekl a po útěku byl krátce vězněn. Po 2. světové válce úspěšně dokončil studium inženýrského stavitelství a začal pracovat jako projektant průmyslových zařízení.[1]

V roce 1955 začal pracovat na tehdejší Vysoké škole báňské (dnešní VŠB – Technická univerzita Ostrava), kde byl u založení Katedry výstavby dolů. Jako vědec se zaměřoval především na technické problémy poddolování, mechaniky hornin, výstavby dolů a stability důlních děl. Teorii stability důlních děl zpracoval jako první v Československu. Jako odborník v oboru Výstavba dolů se habilitoval, získal hodnost doktora věd a byl jmenován profesorem.[1][2]

V letech 1961 až 1971 byl prorektorem pro výstavbu na Vysoké škole báňské v Ostravě. Od r. 1962 měl na starost výstavbu nového (současného) areálu univerzity v Ostravě-Porubě.[1]

Po vynuceném odchodu z Vysoké školy báňské v období socialistické normalizace v roce 1972 pracoval v oboru matematického modelování a vrátil se k původní profesi projektanta.[1]