Rado

Rado také Radon (6. století - 617) byl franský majordomus královského paláce v Burgundsku od roku 613 do roku 617.[1][2][3]

Rado
Úmrtí620
Povolánípolitik
PříbuzníAudoin (sourozenec)
Funkcemajordomus (První Burgundské království; 613–616)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rado pocházel z velmi vlivné franské rodiny, která v Austrasii vlastnila rozsáhlé pozemky. Jeho otcem byl Autharius, vysoký funkcionář královského dvora, jeho matka Aige byla dědička velkých statků poblíž Jouarre. Významnou osobností byl i jeho bratr Audoin, biskup z Rouenu. Rado patřil spolu s Pipinem z Landenu a Arnulfem z Met mezi první aristokraty v Austrasii, kteří přešli do opozice proti královně Brunhildě, která chtěla obnovit daň z nemovitosti, což vyvolalo hněv vlivné šlechty. Když v roce 613 zemřel král Theuderich II. na úplavici, královna Brunhilda s pomocí majordoma Warnachara nechala jmenovat jeho nemanželského a nezletilého syna Sigiberta II. králem a ujala se znovu regentství, čímž si udržela vedoucí pozici v Austrasii. Po Brunhildině plánovaném spiknutí s cílem zabít Warnachara se i Warnachar přidal k opozici, která jmenovala Chlothara II. jediným králem Franků. Již v roce 613 byl Chlothar považován za jediného krále sjednocené Franské říše, což ukončilo občanskou válku v říši. Brunhilda byla i s mladým králem Sigibertem II. zadržená a na příkaz Chlothara byli oba popraveni.[4]

Rado byl jedním z aristokratů, který v roce 614 vyjednával s králem uspořádání ve znovu sjednoceném království.[5] Přestože Chlothar II. byl králem Neustrie, Austrasie i Burgundska, Austrasie si zachovala částečnou nezávislost. Chlothar Radona za jeho služby jmenoval majordomem královského paláce. Je také možné, že ho Chlothar do úřadu jmenoval z důvodu jeho vysokého věku a také menšího vlivu, než měli ostatní aristokraté. Jedním z nejctižádostivějších byl Pipin I., kterého do tohoto úřadu chtěli dosadit austrasijští aristokraté.[6]

Rado zemřel kolem roku 617. Jeho nástupcem byl jmenován Hugo.[7] Až po Hugovi, v roce 623 byl majordomem jmenován Pipin I. Starší, čímž se splnilo přání aristokracie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radon (maire du palais) na francouzské Wikipedii.

  1. MARTINDALE, John R. Prosopography of the Later Roman Empire. Journal of Roman Studies. Roč. 40, čís. 1–2, s. 189–189. Dostupné online. ISSN 1753-528X. DOI 10.2307/298553. (anglicky)
  2. KAZIEWICZ, Julia. Study and Teaching Guide: The History of the Medieval World: A curriculum guide to accompany The History of the Medieval World. [s.l.]: Peace Hill Press, 2016. 850 s. Dostupné online. ISBN 978-1-942968-48-1. (anglicky)
  3. BAUER, Susan Wise. The History of the Medieval World: From the Conversion of Constantine to the First Crusade. [s.l.]: W. W. Norton & Company, 2010. 768 s. Dostupné online. ISBN 978-0-393-07817-6. S. 250. (anglicky)
  4. WALLACE-HADRILL, John Michael. Fredegarii Chronicorum Liber Quartus Cum Continuationibus. Westport, Conn.: Greenwood Press, 2011. ISBN 9780313227417. S. 258. (anglicky)
  5. GIFFORD (PSEUDONYM JOHN RICHARD GREEN), John. The History of France, from the Earliest Times to the Accession of Louis the Sixteenth; with Notes, Critical and Explanatory; by J. G.. [s.l.]: Britská knihovna, 2017. Dostupné online. S. 99. (anglicky)
  6. MIDDLETON, John. World Monarchies and Dynasties. [s.l.]: Routledge, 2015. 1097 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-45157-0. (anglicky)
  7. COLLINS, Roger. Charlemagne. [s.l.]: Macmillan International Higher Education Dostupné online. ISBN 978-1-349-26924-2. S. 24. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.