Radnice v Manchesteru

Původní budova radnice v klasicistním slohu

Úřad správy města původně sídlil v prostorách policejní stanice na ulici King Street. Poté byl přemístěn do samostatné budovy, protože se zvyšoval počet administrativních úkonů, které musel zajišťovat, a dosavadní kancelářské prostory přestaly vyhovovat. První radnice byla vybudována v letech 1822–1825 podle návrhu Francise Goodwina v klasicistním slohu s iónskými sloupy, tvořícími průčelí stavby.

Na délku měla budova 41 metrů, na šířku 23 metrů. V přízemí se nacházely kanceláře komisí městské správy a jednotlivých úředníků, v prvním patře pak shromažďovací prostory. Náklady na stavbu včetně ceny pozemku činily 39 587 liber.[2]

Přítomnost textilních továren ve městě měla za důsledek další růst města a s tím i jeho bohatství, takže bylo zřejmé, že stará radnice již nebude dostačovat zvýšeným nárokům. Původní budova našla poté využití jako knihovna, později zde sídlila Lloyds Bank, a to až do roku 1912, kdy si v těchto místech postavila nový bankovní palác. Sloupové průčelí staré radnice zůstalo zachováno a lze jej spatřit v Heaton Parku na severním okraji Manchesteru.[3]

Jeden z řezů v architektonické dokumentaci

Plánování výstavby nové radnice započalo v roce 1863. Vedení města požadovalo, aby objekt dosahoval „minimálně srovnatelné úrovně s kteroukoli stavbou podobného druhu v celé zemi a při vynaložení jakkoli vysokých, rozumně využitých nákladů“.[4] Stavba měla být umístěna v klidné, prestižní části města, zároveň však v dosahu sídel významných bank a dalších městských institucí. V blízkosti se měl nacházet velký nezastavěný prostor, aby náležitě vyniklo velkolepé architektonické ztvárnění stavby.[5] Po přezkoumání vhodných stavebních pozemků zvolil investor parcelu nezvyklého tvaru v těsném sousedství náměstí Albert Square.[4] Tvar pozemku tvořil nepravidelný čtyřúhelník o těchto rozměrech: 98 metrů na rozhraní s Albert Square, 107 metrů s Lloyd Street, nejdelší pak byla 117 metrů dlouhá hranice s Princess Street a naopak nejkratší hranice s Cooper Street v délce pouhých 29 metrů.

Dalším krokem bylo vypsání architektonické soutěže, do které se přihlásilo 137 zájemců.[6] Do druhého kola postoupilo osm finalistů. Waterhouseův návrh sice z estetického hlediska obsadil až čtvrté místo,[7] ale zároveň ho komise uznala za nejlepší z hlediska architektury a dispozice. Na základě těchto výsledků se Alfred Waterhouse oficiálně stal dne 1. dubna 1868 architektem stavby.[8]

Dne 26. října 1868 položil primátor města základní kámen budovy radnice. Stavba trvala devět let a spotřebovalo se na ni 14 miliónů cihel.[9] Odhady celkových nákladů se pohybují od 775 000[p 1][11] do 1 000 000 liber.[p 2][12] Slavnostní otevření novostavby, které provedl tehdejší primátor Abel Heywood, proběhlo 13. září 1877. Pozvána byla i královna Viktorie, svou účast však odmítla.[13] Všeobecně se soudí, že se tak stalo v důsledku radikální minulosti Abela Heywooda, ale oficiálně není důvod odmítnutí znám.[14]

Přístavba nového křídla radnice ze St. Peter's Square

V roce 1927 vyhlásila městská rada architektonickou soutěž na přístavbu nového křídla radniční budovy. Vítězem se stal Emanuel Vincent Harris, který rovněž vyhrál soutěž na architektonický návrh Ústřední knihovny v Manchesteru.[15] Práce začaly v roce 1934, stavba byla dokončena roku 1938. Architekt a kritik Charles Herbert Reilly zhodnotil budovu jako „nudnou“ a „fádní“, zatímco historik architektury Nikolaus Pevsner ji považuje za nejlepší Harrisovo dílo.[16] Přístavbu radnice propojuje s původní budovou zasklená lávka v úrovni prvního podlaží.

Koncem roku 2014 vydala městská rada zprávu, která poukazuje na nedobrý technický stav budovy.[17] Dokument zdůrazňuje nutnost výměny systému vytápění a elektrických rozvodů, renovaci oken, kamenných prvků a opravy částí střechy. Rekonstrukce byla zahájena v lednu 2018, ukončení prací se předpokládá v roce 2024. Náklady na tyto úpravy se odhadují na 330 milionu liber.[18][19]

Pohled z východu s detailem věže

V Manchesteru poloviny 19. století byly fasády budov georgiánského stylu povětšinou zčernalé vinou nečistot v ovzduší. Jednu ze součástí architektonických soutěží té doby tvořilo posuzování vzorků stavebních materiálů z hlediska jejich vhodnosti použití v daných klimatických podmínkách. Až do 70. let 19. století se měkký pískovec z nedalekého Collyhurstu všeobecně nepovažoval za vhodný stavební materiál pro veřejné budovy, přednost dostával tvrdší pískovec z Pennin.[20] Waterhouse věděl, že bude velmi obtížné najít dostatečně odolný materiál vůči drsnému manchesterskému podnebí. Nakonec se rozhodl pro Spinkwell stone, tedy pískovec z oblasti Yorkshiru.[5]

Gotický architektonický styl budovy obohacují prvky pro něj netypické, jako dekorativní rytiny či barevná jednotnost. Fakt, že budova není „čistě gotická“ se u obyvatel Manchesteru nesetkal s velkým pochopením. Rozhodnutí utratit značný finanční obnos, když se téměř veškerý efekt v krátké době vytratí v důsledku sazí a kouře, bylo též veřejností kritizováno.[23] Waterhouse se vyhnul užití polychromické výzdoby, typické pro vrcholnou viktoriánskou gotiku, nepovažoval ji vhodnou do ovzduší průmyslového Manchesteru. Věřil, že jednobarevné režné zdivo z pískovcových cihel bude lepším řešením.[24] Exteriér stavby zdobí sochy osobností spojených s historií města, jako římský konzul Julius Agricola nebo svatý Jiří. V průběhu let se potvrdilo, že návrh stavby byl zvolen správně, třebaže již od 90. let 19. století fasáda postupně černala, tak se zdivo nacházelo v natolik dobrém stavu, že jej bylo na začátku 60. let 20. století možno vyčistit a restaurovat do své původní podoby.[25]

Věžní hodiny v detailním pohledu

Dominantou radnice je 85 metrů vysoká věž s hodinami, jedná o šestou nejvyšší budovu v Manchesteru. Uvnitř se nachází zvonkohra s 23 zvony; 12 z nich tvoří systém rytmického zvonění s opakujícím se motivem (tzv. change ringing), který je typický pro anglosaské země.[26]

Zvon věžních hodin, nazývaný Great Abel podle Abela Heywooda, váží více než 8 tun. Hodiny byly původně natahovány s pomocí hydraulického pohonu.[27] Věžní zvon poprvé vyzváněl na Nový rok 1879, avšak krátce poté praskl. V roce 1937 ho nahradil nově odlitý zvon, těžší a masivnější než ten původní.[28][29]

Tři ze čtyř ciferníků věžních hodin na sobě nesou první část dvanáctého verše žalmu 90 z biblické Knihy žalmů: Teach us to number our Days[1] tedy v českém překladu Nauč nás počítat naše dny.[p 3] Do věžního zvonu jsou vyryty iniciály AH značící Abela Heywooda a úryvek z básně "Ring Out, Wild Bells" od Alfreda Tennysona v originálním znění Ring out the false, ring in the true tedy volně přeloženo Zapomeň na všechnu faleš a uvítej pravdu.[31]

Waterhouseův projekt byl ovlivněn snahou dostát požadavkům jak na kancelářské, tak na slavnostní prostory, které se v mnoha aspektech lišily. Též bylo nutno nejlepším možným způsobem využít prostor staveniště téměř trojúhelníkového tvaru.[32] Navržená šestipatrová budova dokonale vyplnila celou plochu tohoto nezvykle tvarovaného pozemku.[33] Obvod budovy tvoří křížová chodba, která spojuje jednotlivé kanceláře a pracovny úředníků. Velkolepě pojaté slavnostní prostory se nacházejí v centrální části. Od hlavního vchodu z Albert Square vedou na podestu u Great Hall dvě mohutná schodiště. Schodišťové stupně jsou záměrně navrženy s menší výškou, aby umožňovaly přístup ženám oblečeným do viktoriánských šatů. Schodiště jsou osvětlena vysokými okny s lomeným obloukem, umístěnými ve schodišťových stěnách.[34] Tři točitá schodiště, která vedou do prvního podlaží od bočních vchodů z Princess Street, Lloyd Street a Cooper Street, jsou zhotovena z anglické, skotské a irské žuly.[35]

V tomto přízemním sále se nacházejí sochy významných osobností spojených s Manchesterem, jako např. Richard Cobden a John Bright, zakladatelé Ligy proti obilným zákonům,[29] vědci John Dalton a James Joule a mnozí další.[36] Místnost má délku 16 a šířku 10 metrů, zastropena je křížovými klenbami ze zlatavého vápence z podzemních lomů v okolí města Bath.[1]

Tento sál obdélníkového tvaru má rozměry 30 × 15 metrů. Osvětluje ho sedm párů vysokých oken po obou delších stěnách. Zastropení tvoří valená klenba,[37] jejíž pohledová část je rozčleněna do jednotlivých kazet, na nichž jsou zobrazeny znaky měst a zemí, které byly významnými partnery Manchesteru v dobách, kdy význam města jako centra obchodu nabýval na intenzitě. Stěny sálu zdobí série maleb od Forda Madoxe Browna, které zobrazují významné události v historii Manchesteru.[38]

Varhany pocházejí z roku 1877, jejich tvůrcem se stal významný francouzský varhanář Aristide Cavaillé-Coll. Nástroj je 5 metrů vysoký, má více než 5000 píšťal, 5 manuálů (klaviatur) a 64 rejstříků.[39]

Předsálí Great Hall zastřešuje prosklená konstrukce, do jejíž okenních tabulí jsou vyryta jména jednotlivých starostů a primátorů města spolu se jmény předsedů městské rady.[1] Podlahu předsálí tvoří mozaiková dlažba vyzdobená symboly Manchesteru, kterými jsou včela a květ bavlníku. Významný kritik viktoriánského období John Ruskin označil Great Hall jako „nejvelkolepější gotický sál v Evropě“.[40]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manchester Town Hall na anglické Wikipedii.

Česky

• LUNGA, Radek. Kostelní věže a zvonice. [s.l.]: Grada Publishing, 2010. 172 s. ISBN 8024712369.

Anglicky

• BOWLER, Catherine; BRINBLECOMBE, Peter. Environmental Pressures on Building Design and Manchester's John Rylands Library. 3. vyd. Svazek 13. [s.l.]: The Design History Society, 2000. Dostupné online.
• HARTWELL, Clare. Manchester. [s.l.]: Penguin Books, 2001. ISBN 978-0-14-071131-8.
• PARKINSON-BAILEY, John J. Manchester: An Architectural History. [s.l.]: Manchester University Press, 2000. ISBN 0-7190-5606-3.
• Manchester Town Hall Guide. [s.l.]: Willow Publishing ISBN 0-946361-38-X.
• WYKE, Terry; COCKS, Harry. Public sculpture of Greater Manchester. [s.l.]: Liverpool University Press, 2004. ISBN 978-0-85323-567-5.
• HOLDER, Julian. Making Manchester. [s.l.]: Lancashire & Cheshire Antiquarian Society, 2007. ISBN 978-0-900942-01-3. Kapitola Emanuel Vincent Harris and the survival of classicism in inter-war Manchester. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Radnice v Manchesteru na Wikimedia Commons
• Půdorys přízemí
• Video z The Guardian

	Kostel sv. Anny	Manchesterská katedrála Manchester Arena	Piccadily Gardens
	Budova opery		Etihad Stadium
		Radnice
	Albert Hall Beetham Tower Old Trafford	Ústřední knihovna The Bridgewater House	Nádraží Manchester Piccadilly