Radnice (Dubá)

Základ rozvržení dubského náměstí a přilehlých ulic byl položen již na přelomu 13. a 14. století v době vzniku města.[4] Město bylo založeno na pravidelném půdorysu se čtvercovým náměstím a s ulicemi, vybíhajícími z jeho nároží. V průběhu staletí se vystřídala řada názvů dubského náměstí. Původní německé názvy Ringplatz nebo Marktplatz vystřídala ve 20. století jména politiků – T. G. Masaryka, Adolfa Hitlera a Klementa Gottwalda. Po roce 1989 byl vrácen prvorepublikový název Masarykovo náměstí.[4]

Dubské náměstí s radnicí na pohlednici z doby kolem roku 1900

Stará radnice stávala v Dubé před řadou domů poblíž ústí Poštovní ulice do prostoru náměstí. V průběhu staletí byla Dubá několikrát postižena velkými požáry, které město pokaždé téměř zcela zničily. K velkým katastrofám došlo například v letech 1692 a 1711, kdy mimo jiné skončily v plamenech i všechny originály městských privilegii a stará městská kronika.[4]

K dalšímu velkému požáru došlo v roce 1845. Oheň opět zničil velkou část města a vyhořela i budova staré radnice, která poté již nebyla obnovena. V roce 1848 bylo v Dubé zřízeno okresní hejtmanství, okresní soud a další správní úřady. V roce 1850 byla na jihozápadní straně náměstí poblíž ústí Poštovní ulice[5]zahájena stavba nové radnice. Budova radnice byla dokončena a slavnostně posvěcena v následujícím roce.[4] Uprostřed trojúhelníkového štítu v tympanonu na průčelí radnice byl umístěn latinský nápis „VIRIBUS UNITIS CIVES DUBENSES DCCCLI“ („Spojeným úsilím občanů Dubé 1851“). Jelikož byl objekt zároveň sídlem okresního soudu, v přízemí radnice byly zřízeny vězeňské cely.[4]

Správa soudního okresu a okresní hejtmanství byly v Dubé až do roku 1918. Podoba města doznala změn po bombardování, k němuž došlo 9. května 1945, budova radnice však zůstala zachována. V letech 1959–1961 bylo v prvním patře budovy radnice městské muzeum. Po jeho zrušení byly exponáty předány do muzea v Bělé pod Bezdězem a do Vlastivědného muzea v České Lípě. Po německém muzeu, které bylo na radnici ve 20. a 30. letech 20. století, se žádné stopy nedochovaly.[4]

V roce 2004 byly pražským orlojníkem rekonstruovány věžní hodiny, samotná radnice prošla celkovou rekonstrukcí v letech 2002–2009.[4] Během těchto oprav byl obnoven původní vzhled radnice, částečně poničený nevhodnými stavebními zásahy v druhé polovině 20. století, jako byla například necitlivá změna rozměrů oken, provedená v roce 1965.[6]

Neoklasicistní zděná budova radnice (čp. 138) je dvoupatrová, v průčelí s mělkým středním rizalitem. Střecha budovy je sedlová, krytá taškami. Průčelí radnice je rozděleno sedmi okenními osami, centrální rizalit je zdůrazněn vysokým řádem tvořeným pilastry s jednoduchými odstupňovanými hlavicemi. Rizalit doplňuje tympanon zdůraněný zubořezem. V centru tympanonu je umístěn znak města. Okna v rizalitu v prvním poschodí budovy mají nadokenní římsy a nad nimi trojúhelníkové frontony. přízemí je vodorovně členěno pásovou rustikou.[6]

Průhled Poštovní ulicí směrem k radnici

. Veškeré architektonické prvky jsou zdůrazněny také bílou omítkou, zbytek fasády je zelený.

Chodby a místnosti v budově mají valenou klenbu, také nad schodišti je stoupaná valená klenba.[6] Bývalé vězeňské cely, vybavené původním vytápěním, slouží k výstavním účelům jako „Galerie Šatlava“. Samotná budova radnice je sídlem městského úřadu, v přízemí je umístěno městské informační centrum.

Budově radnice dominuje dřevěná polygonální věž, která je rozdělena do dvou stupňů a má jehlancovité zakončení. Na čtyřech bočních stěnách věže jsou umístěny hodiny.[6] Uvnitř věže se zachoval historický hodinový stroj z druhé poloviny 19. století, který pochází z dílny vídeňského výrobce věžních hodin Rudolfa Gschürtze.[4]