Radkovec

Část císařského otisku stabilního katastru z roku 1838

Nejstarší známou zprávou, v níž se píše o Radkovci, je listina z roku 1391, kde se píše „Benedek de Dluzin defendit in Chrtnicz et Radkouecz“.[2][3] V Trčkovském urbáři je roku 1591 uvedeno: „Radkovec ves: odtud odvádí Wd. Jana Přebora (Převora), Dušek, Říha z Radkovce a Havel mlynář“. Je to první zmínka, kde jsou uvedena jména obyvatel vesnice. Karel Seidler ve své kronice píše o starém Radkovci jako o vsi, a to pod heslem 9. Kochánov, kde píše: „…tam, kde nyní stojí Radkovec (Ratkovský dvůr vystavěný roku 1648) stávala vesnička o sedmi chalupách. Roku 1874 bylo na poli pod Radkovcem nalezeno mnoho dobře zachovalých mincí, jejichž letopočet sahal až do roku 1455“.[4]

Na místě zaniklé vsi byl roku 1648 vystavěn hospodářský dvůr zvaný Radkovec. Soupis poddaných podle víry z roku 1651 uvádí, že ve vsi jménem Radkovec žije sedlák a vdovec Jakub Převora se čtyřmi syny, sedlák Matěj Říha se ženou Kateřinou a dvěma dcerami, podruh Jíra N. se svou ženou Kateřinou, tři sirotci a vdova Mandalína Mouchová se synem a mlynářem Jiříkem.[5] V Berní rule z roku 1654 se uvádí, že ve vsi Radkovci jsou 2 rolníci „jenž qualitates osedlého mají“, jmenovitě Jakub Předvor (Převora) a Matěj Říha, dále pak chalupník a majitel mlýna o 1 kole Jiřík Mucha. Ves v té době patří k panství Žehušickému, jehož majitelkou je Marie hraběnka z Valdštejna.[6] Další historické a dějinné souvislosti jsou již společné s někdejší obcí Kochánov, dnes částí města Světlá nad Sázavou.

Tereziánský katastr z roku 1757 zaznamenává dvůr Radkovec již jako součást statku Novoveského a eviduje se ve fasi 1 mlýn na nestálé vodě o 1 kole, 4 stoupách a 1 olejně.[7]

V roce 1913 převzala celé Světelské panství Pozemková banka, od které panství koupil úpický továrník Richard Morawetz. Součástí světelského panství byl i dvůr Radkovec.

Roku 1924 Státní pozemkový úřad v rámci pozemkové reformy panství včetně dvora Radkovce rozparceloval. Dvůr koupil jako zbytkový statek Jan Kirchman, bývalý panský důchodní. Na konci roku 1931 J. Kirchman dvůr prodal Bohuslavu Doležalovi z Bačkova.[8]

V roce 1952 byl Státní bezpečností zatčen majitel dvora B. Doležal a následně odsouzen „za ohrožení jednotného zemědělského plánu“ na čtyři roky do vězení, ztrátě jmění, ztrátě občanských práv na pět let a k zákazu pobytu v okrese Ledeč nad Sázavou navždy.[9] Další osud dvora byl spjat s místním jednotným zemědělským družstvem, které kolem roku 1953 přistavělo nový kravín. V roce 1956 byl dvůr převzat Státním statkem Havlíčkův Brod a ve stejném roce byla zbořena historická budova domu čp. 14. Na konci padesátých let 20. století byl přestavěn historický špýchar na dva byty. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla chovaná zvířata postupně odvezena, objekty pak chátraly a koncem osmdesátých let byly zbořeny. Jedinou budova, která zůstala, je starý špýchar. Po roce 1989 byl zbylý majetek předán v rámci restituce potomkům posledního majitele.

Ke konci 20. století byl prováděn archeologický výzkum. Byly objeveny zlomky keramiky na poli uprostřed západo – východně orientovaného svahu u dvora Radkovce. Nalezeny byly zlomky tuhové keramiky a zlomky šedé a šedomodré keramiky z jemnozrnné hmoty. Podle způsobu výroby je parně tuhová keramika starší (13.–14. století) než šedá keramika, kterou lze datovat až do druhé poloviny 14. století[10]