Radionuklidový zářič

Podle vyhlášky č. 307/2002 Sb. Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně se Radionuklidové zářiče dělí na uzavřené a otevřené.

Uzavřený radionuklidový zářič

Uzavřeným radionuklidovým zářičem je podle § 2 vyhlášky č. 307/2002 Sb. Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně[1] radionuklidový zářič, jehož úprava, například zapouzdřením nebo ochranným překryvem, zabezpečuje zkouškami ověřenou těsnost a vylučuje tak, za předvídatelných podmínek použití a opotřebování, únik radionuklidů ze zářiče. Uzavřené zářiče bývají konstruovány jako dutá, ocelová, hermeticky uzavřená válcová tělesa různých rozměrů[2] obsahující některý radionuklid. Pro použití v radioterapii se vyráběly zářiče tvaru jehly obsahující radium 226Ra pro přímé zavedení do ozařované tkáně.

Uzavřené zářiče se používají jako zdroj ionizujícího záření například v lékařských ozařovačích při radioterapii, v defektoskopii, metrologii a v ionizačních kouřových detektorech (hlásiče požáru).

Otevřený radionuklidový zářič

Za otevřený radionuklidový zářič se považuje takový zářič, který není ve smyslu vyhlášky uzavřeným zářičem. Otevřené zářiče se používají ve formě roztoků, suspenzí, aerosolů či plynů například v nukleární medicíně.

Odkazy

Reference
  1. Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně
  2. Průměr bývá řádově od 1 mm do 10 cm
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.