T-Mobile Czech Republic

T-Mobile Czech Republic, a.s. je česká telekomunikační společnost provozující stejnojmennou mobilní síť. Tu začala roku 1996 pod jménem Paegas provozovat ještě jako RadioMobil a.s., s akcionáři České Radiokomunikace a Deutsche Telekom prostřednictvím konsorcia CMobil B. V.). Síť začala fungovat na již digitálním standardu GSM (na rozdíl od společnosti Eurotel, která od roku 1991 provozovala síť na starším analogovém systému NMT).

T-Mobile Czech Republic, a.s.
Logo
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení1996, Praha
ZakladatelČeské Radiokomunikace
SídloTomíčkova 2144/1
Praha 11, Chodov
148 00 Praha 414, Česko
Adresa sídlaTomíčkova 2144/1, Praha, 148 00, Česko
Souřadnice sídla50°1′52,78″ s. š., 14°30′31,24″ v. d.
Charakteristika firmy
Oblast činnostitelekomunikační průmysl a průmysl mobilních telefonů
Obrat28,5 mld. Kč (2018)[1]
27,1 mld. Kč (2017)[2]
Provozní zisk7 mld. Kč (2018)[1]
5,5 mld. Kč (2017)[2]
Výsledek hospodaření5,6 mld. Kč (2018)[1]
4,2 mld. Kč (2017)[2]
Celková aktiva41,6 mld. Kč (2018)[1]
38,5 mld. Kč (2017)[2]
Vlastní kapitál31,4 mld. Kč (2018)[1]
29,2 mld. Kč (2017)[2]
Zaměstnanci3 586 (2018)[1]
Mateřská společnostDeutsche Telekom
MajitelDeutsche Telekom Europe (100 %)
Identifikátory
Oficiální webwww.t-mobile.cz
IČO64949681
LEI5299003ILFQKHJYNK282
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sídlo T-Mobile Czech Republic v Praze-Roztylech. Vlastníkem nemovitosti je realitní fond CPDP, zástavním věřitelem Česká spořitelna.[3]

Historie

Název sítě Paegas byl používán až do roku 2002, kdy konsorcium CMobil B.V. (majoritu v tomto konsorciu drží Deutsche Telekom) koupilo od Českých radiokomunikaci část akcií RadioMobil a.s. a navýšilo svůj podíl ve společnosti na celkových 60,77 %, České radiokomunikace se staly minoritním akcionářem.[zdroj?] Název sítě se z Paegas na T-Mobile změnil prakticky okamžitě, společnost se přejmenovala na nynější T-Mobile Czech Republic a. s. až o rok později. Poslední vlastnická změna nastala v roce 2014, kdy Deutsche Telekom odkoupil i menšinový podíl a stal se 100 % vlastníkem TMCZ.

V roce 2005 T-Mobile získal na českém trhu prvenství v počtu aktivních zákazníků (počet aktivních SIM karet). Své prvenství drží neustále (H1/2014 - 5,9 milionu SIM karet).

V letech 2008 a 2009 vyplatila společnost těmto svým akcionářům na dividendách 18 mld. Kč.[4] Společnost vyplácí zisk ve formě dividend do Deutsche Telekomu.[5]

V roce 2009 společnost převzala 100 tisíc zákazníků Českých radiokomunikací využívajících hlasové a pevné datové služby, čímž se stala druhým největším poskytovatelem ADSL v České republice.[4] Od roku 2010 do roku 2014 také přeprodávala satelitní vysílání společnosti Skylink.[6]

V roce 2013 TMCZ koupil 100 % podíl ve své sesterské společnosti T-Systems CZ a posílil tak svou pozici v B2B segmentu a ICT službách. Na sklonku roku 2013 Deutsche Telekom ohlásil koupi skupiny GTS. Tato akvizice schválená regulačními orgány v první polovině roku 2014 dále posílila TMCZ, který fúzuje s českou pobočkou GTS.

Cenová politika

V dubnu 2017 způsobil rozruch, když pro Ministerstvo financí dojednal velmi výhodné ceny 54 Kč měsíčně za neomezené volání a 109 Kč měsíčně za data s 10 GB FUP.[7] Pro běžného zákazníka byla v té době cena neomezeného tarifu včetně SMS a pouze 4 GB dat na 799 Kč měsíčně.[7]

Reference

  1. výroční zpráva. 2019. Dostupné online.
  2. Dostupné online.
  3. Výroční zpráva společnosti CPDP 2003 s.r.o. za rok 2009
  4. T-Mobile Czech Republic, a.s. - Výroční zpráva 2009. www.t-mobile.cz [online]. [cit. 2017-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18.
  5. https://www.novinky.cz/ekonomika/446061-t-mobile-loni-v-cesku-vydelal-4-7-miliardy-cely-zisk-poslal-do-nemecka.html - T-Mobile loni v Česku vydělal 4,7 miliardy, celý zisk poslal do Německa
  6. DigiZone - Startuje T-Mobile televize ze satelitu. Čím se liší od své sestry ze Slovenska?
  7. MORÁVEK, Daniel. FB skupina i petice a hlavně nenávistné komentáře. Zavařil to Babiš T-Mobilu?. podnikatel.cz [online]. 20. 4. 2017. Dostupné online. ISSN 1802-8012.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.