Radagaisus

Radagaisus (4. století? – 23. srpna 406) byl gótský král, který koncem roku 405 a v první polovině roku 406 vedl invazi do Starověkého Říma.[1]

Radagaisus
gótský král
Porážka Radagaise u Fiesole znázorněná na obraze Giorgia Vasariho (1563-1565)
Náboženství germánské náboženství
Narození 4. století
Úmrtí 23. srpna 406
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O Radagaisově mládí se nedochovaly žádné informace. Je pravděpodobné, že ustupoval před Huny k Římu.

Invaze do Římské říše

Jeho cesta začala někde v Pannonii , západně od Karpat.[1] Archeologické nálezy naznačují, že jeho cesta procházela jihovýchodním Noricem a západní Panonii. V této době bylo vypáleno a opuštěno municipium Flavia Solva ve Štýrsku a také Claudium Aguntum[2] (u současného Lienzu). Neurčitý počet lidí před jeho postupujícími bojovníky uprchl.[3] Mezitím v západořímské říši v reakci na jeho invazi mobilizoval generál Stilicho třicet numerií[pozn. 1] (asi 15.000 mužů). Druhý kontingent římských vojáků měl být popřípadě povolán z hranice Rýna.[4] K tomu přijali pomoc od gótských foederatů pod vedením Saruse a Hunů pod vedením Uldina.[3] Vizigótský král Alarich I. se přípravy na invazi neúčastnil. Radagaisus zřejmě plánoval podle germánského náboženství obětovat křesťanské senátory starověkého Říma pohanským bohům a Řím vyplenit a vypálit.[5] Radagaisovo vojsko tvořilo asi 20 000 bojovníků.[3] Mnoho bojovníků bylo doprovázeno rodinami i dalšími nebojovníky a řemeslníky. Historik Peter Heather se domnívá, že celkový počet postupujících osob pod vedením Radagaise se blížil ke 100 000.[3]

Boj a smrt

Radagaisova armáda putovala po dobu nejméně šesti měsíců k severní Itálii, mezitím však Zapadořímská říše zmobilizovala své síly.[4] Radagaisovi bojovníci nakonec přišli před Florencii, která byla na útok již připravena a opevněná. V bojích u Florencie byla zabita třetina gótských bojovníků a také spojenců Římanů. Radagaisova armáda byla poražena římským generálem Stilichem, magisterem militum a patriciem polobarbarského původu. Stilichova armáda pomohla v obraně Florencie ve chvílích, kdy městu již hrozila kapitulace. Římský protiútok byl úspěšný a Radagaisus byl nucen ustoupit do svahu města Fiesole, vzdáleného 8 kilometrů. Tam opustil své bojovníky a pokusil se o útěk, ale byl římskými vojáky zajat[4] a dne 23. srpna 406 popraven.[1] Radagaisovo vojsko v počtu 12 000 vojáků bylo povoláno do římské armády, další byli prodáni do otroctví a zbývajícím se podařilo uprchnout. Tito Gótové se později připojili k Alarichovi I. při jeho dobývání Říma v roce 410.[3][6][4]

Poznámky
  1. Numerie byly jednotky barbarských spojenců, kteří nebyli začleněných do běžné armádní struktury legií.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radagaisus na anglické Wikipedii.

  1. HEATHER, Peter. The Fall of the Roman Empire: A New History of Rome and the Barbarians 2. vydání. New York: Oxford University Press, 2006. 576 s. Dostupné online. ISBN 9780195159547. (anglicky)
  2. Wilhelm Alzinger, "Das Municipium Claudium Aguntum", Aufstieg und Niedergang der Römischen Welt (německy)
  3. Heather, str. 198
  4. Heather, str. 205
  5. Paulus Orosius nazývá Radagaise "Skytem a pohanem" (paganus et Scytha) (VII.35.5).
  6. H. Wolfram, History of the Goths, str. 168.

Literatura
  • HEATHER, Peter. The Fall of the Roman Empire: A New History of Rome and the Barbarians 2. vydání. New York: Oxford University Press, 2006. 576 s. Dostupné online. ISBN 9780195159547. (anglicky)
  • WOLFRAM, Herwig. History of the Goths. [s.l.]: University of California Press, 1990. 618 s. Dostupné online. ISBN 9780520069831. Kapitola Radagaisus and his contribution to the Visigothic ethnogenesis, s. 168. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.