Rachov

Název města pochází dle jedné teorie od osobního jména Rach, resp. Rah. Přípona -ov, resp. -ovo (která se dříve rovněž používala) je starší[1], než později užitá ukrajinská přípona -iv (-ів). Podle jiné teorie je slovanského původu a pochází od slova ořech.

Centrum města

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1447.

V roce 1782 zde byl postaven první dřevěný most přes řeku Tisu. V letech 1792 a 1828 tu byly postaveny dva řeckokatolické kostely. Malé sídlo se postupně vyvinulo do podoby přirozeného centra horní Tisy.

V roce 1895 sem byla zavedena železnice, což umožnilo rozvoj především dřevařství. Rakousko-Uhersko mohlo využívat rozsáhlé a hluboké karpatské lesy okolí. Dráhu přes město vybudovali tisíce lidí, včetně italských válečných zajatců. Podle posledního Rakousko-uherského sčítání lidu z roku 1910 zde žilo 4432 Rusínů, 1177 Maďarů a 917 Němců.

V poválečném zmatku první světové války se Rachov nejprve připojil k Maďarské republice rad, poté byl krátce okupován Rumunskem a nakonec, stejně jako zbytek Zakarpatí, byl připojen k nově vzniklému Československu. Stejně tak po rozpadu Rakouska-Uherska připadly statky habsburského rodu Československým státním lesům a statkům a v Rachově bylo zřízeno ředitelství.

Ředitelství státních lesů v Rachově vypisuje cestou veřejné soutěže na den 21. března 1922 ústní a písemnou dražbu na:

1. honitbu Svidovec, vým. 4 843 ha, za vyvolávací cenu ročně 5 000 Kč;

2. na honitbu Laslo-potok, vým. 6 275 ha, za vyvolávací cenu 6000 Kč.

Honitby pronajímají se na 6 po sobě jdoucích let, počínaje 1. lednem 1922. Stav zvěře: vysoká, srnčí, medvědí, vlčí, černá zvěř a tetřeví. Písemné nabídky budou přijímány do 9. hod. dopol. dne 21. března 1922. Nájemní podmínky a bližší informace udělí na požádání podepsané ředitelství. V Rachově, 17. února 1922.

Ředitelství stát. lesů v Rachově, Podkarpatská Rus.

—Venkov, 21.02.1922, s. 8

Pamětní deska na hotelu Ukrajina s plaketou připomíná, že tady za první světové války, v letech 1917 a 1918, pobýval profesor Tomáš Garrigue Masaryk[2].

V roce 1945 se stal součástí SSSR a o dva roky později potom sídlem městského typu.

V době sčítání lidu v roce 2001 zde žilo 15 241 obyvatel, z toho 12 % maďarské národnosti. 92 % obyvatel Rachovu používalo ke komunikaci ukrajinský jazyk, 4,8 % potom maďarský a cca 2 % ruský.

V 80. letech 19. století byl při výstavbě železniční trati, která směřovala přes Rachov, vytyčen bod, který byl považován za geografický střed Evropy.

• Ladislav Kubíček (1926–2004) – český lékař, kanovník litoměřické katedrální kapituly, známá postava české katolické církve 20. století, zavražděn na své faře ve Třebenicích
• Vladimír Štefuca (* 1940), slovenský herec
• Sandor Bonkaló, maďarský lingvista a literární historik
• István Altorjay (1921), maďarský chirurg