Quintus Servilius Caepio
Quintus Servilius Caepio byl římským státníkem a vojevůdcem, konzulem v roce 106 př. n. l. a prokonzulem Předalpské Galie v roce 105 př. n. l. Byl otcem Quinta Servilia mladšího a dědečkem Servilie, matky Decima Iunia Bruta Albina.
Quintus Servilius Caepio | |
---|---|
Narození | 150 př. n. l. Starověký Řím |
Úmrtí | 2. století př. n. l. Smyrna |
Povolání | starořímský politik a starořímský voják |
Choť | Caecilia Metella |
Děti | Quintus Servilius Caepio Servilia |
Rodiče | Quintus Servilius Caepio |
Rod | Servilii Caepiones |
Příbuzní | Servilia[1][2] (sourozenec) Quintus Servilius Caepio, Servilia Caepionis[3][4], Servilia Minor a Gnaeus Servilius Caepio (vnoučata) |
Funkce | praetor (109 př. n. l.) římský konzul (106 př. n. l.) Prokonzul (Gallia Narbonensis; 105 př. n. l.) římský senátor |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Konzulát a bitva u Arausia
Během svého konzulátu v roce 106 př. n. l. prosadil s pomocí slavného řečníka Lucia Licinia Crassa kontroverzní zákon, jímž měli být porotci znovu vybíráni ze senátorů místo z příslušníků jezdeckého stavu.[5][6][7][8] Zdá se však, že tento zákon byl zrušen zákonem Gaia Servilia Glaucii v letech 104 nebo 101 př. n. l.
Po uplynutí konzulátu byl přidělen do Galie, kde dobyl město Tolosu, dnešní Toulouse. Zde nalezl asi 50 tisíc zlatých a 10 tisíc stříbrných ingotů, které Skordiskové při galské invazi na Balkán v roce 279 př. n. l. podle legendy ukradli z chrámu v Delfách.[9] Poklad z Tolosy byl vypraven na cestu zpět do Říma, ale podařilo se dopravit pouze stříbro, zlato bylo ukradeno skupinou lupičů, o nichž se říkalo, že si je najal sám Caepio.[9] Zlato z Tolosy nebylo nikdy nalezeno.
Během migrace kmene Kimbrů na jih byla Caepionovi v roce 105 př. n. l. přidělena armáda, aby tyto migrující kmeny porazil. Tímto úkolem byl však současně pověřen i druhý konzul Gnaeus Mallius Maximus, který byl jen homo novus.[10] Caepio s ním a jeho armádou proto odmítl spolupracovat.[10] Dokonce odmítl vybudovat s Maximem společný vojenský tábor, což ve svém důsledku posléze vyústilo v katastrofální porážku římských vojsk v bitvě u Arausia a ve smrt 60 až 80 tisíc římských legionářů.[11]
Vyhnanství
Po svém návratu do Říma byl Caepio rozhodnutím lidového shromáždění zbaven prokonzulského impéria. [12] Zákon, který navrhl tribun lidu Lucius Cassius Longinus, zbavoval jakoukoliv osobu křesla v senátu, pokud jí senát zrušil impérium. Na základě tohoto zákona byl Caepio svého křesla v senátu zbaven.[12] Poté byl souzen za krádež zlata z Tolosy, ale díky vlivu mnoha senátorů v soudní porotě byl osvobozen.[12]
Následně byl obžalován pro “ztrátu své armády” dvěma tribuny lidu, Gaiem Norbanem a Luciem Appuleiem Saturninem. Přestože ho hájil řečník Lucius Licinius Crassus, soud uznal Caepiona vinným[13] a udělil mu nejvyšší přípustný trest: byl zbaven římského občanství, do vzdálenosti osmi set mil[pozn 1] od Říma měl kdokoliv zákaz mu poskytnout přístřeší nebo jídlo[pozn 2], byla mu uložena pokuta ve výši 15 000 talentů[pozn 3] zlata a zakázáno vidět nebo mluvit se svými přáteli nebo rodinou dokud neodejde do vyhnanství. Obrovská pokuta – která výrazně překročila částku v římské státní pokladně – nebyla nikdy zaplacena.
O jeho konci existují dvě verze: podle jedné zemřel Caepio ve vězení a jeho tělo potlučené katem bylo vystaveno na Gemónských schodech, nicméně podle obvykle přijímanější verze opustil Řím a zbytek svého života strávil v exilu v maloasijské Smyrně.[13]
Odkazy
Poznámky
- Necelých 1 200 km.
- Aquae et ignis interdictio - zákaz ohně a vody.
- Asi 825 000 římských liber rovnajících se dnešním 270 tunám.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quintus Servilius Caepio na anglické Wikipedii.
- Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
- Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
- Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
- Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
- Cicero, De oratore 1.255
- Cicero, Pro Cluentio 140
- Tacitus, XII.60
- Duncan, s. 120
- Duncan, s. 121
- Duncan, s. 125
- Duncan, s. 126
- Duncan, s. 134
- Smith, s. 535
Literatura
- DUNCAN, Mike. The Storm Before the Storm: The Beginning of the End of the Roman Republic. New York: PublicAffairs, 2017. ISBN 978-1-5417-2403-7. (anglicky)
- SMITH, William. Dictionary of Greek and Roman Biography and Mythology. Svazek 1. Boston: [s.n.], 1870. (anglicky)
- TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy (původním názvem: Cornelii Taciti Ab excessu divi Augusti). Praha: Svoboda (nakladatelství), 1975. 556 s. (Antická knihovna).