Dub virginský

Detail listů a žaludů

Podle podmínek může nabývat charakteru keře nebo rozložitého stromu. Ve stromové formě dorůstá přes 20 m do výšky, s rozpětím větví až 27 metrů; spodní větve se často sklánějí až k zemi a pak se opět stáčejí nahoru. Borka je tmavá, tlustá, podélně rozpraskaná. Řapíkaté, střídavě vyrůstající listy jsou podlouhle vejčité až kopinaté, celokrajné, tuhé a kožovité, na svrchní straně leskle tmavě zelené, na spodní našedlé, mírně plstnaté; dlouhé jsou 3,5–9, široké 2–4 cm. Vytrvávají jeden rok, opadávají na jaře těsně rozvinutím nových, dub tak působí dojmem stálezelené dřeviny. Kořenový systém sahá do velké hloubky, v mládí je kůlovitý, později se velmi široce rozvětvuje. Spolu s nízko položeným těžištěm vzhledem k široké, nízké koruně na krátkém kmeni tak strom dobře chrání proti silným větrům, včetně hurikánů.

Samčí a samičí květy se nachází odděleně na jednom jedinci. Dobou květu je pozdní zima až časné jaro, plodem jsou žaludy umístěné po jednom až po třech na 1–2 cm dlouhých stopkách.

Areál dubu virginského zahrnuje pobřežní oblasti jihovýchodu a jihu Spojených států amerických, od Virginie přes Floridu po Texas, ostrůvkovitě se vyskytuje též v Mexiku. Roste v jednodruhových nebo smíšených lesích na široké škále půd od těžkých jílovitých po lehké písčité, pokud jsou dobře zásobeny humusem. Prosperuje dobře v suchých i vlhkých půdách, na dobře propustných podkladech snáší i příležitostné záplavy, pokud voda proudí a nezůstává dlouho stát.

Větve dubu jsou častým hostitelem epifytických rostlin, především provazovitě visících tilandsií, napadán bývá jmelím. Hustá rozložitá koruna stromu a jeho žaludy poskytují úkryt a potravu množství živočišných druhů.

Dřevo dubu virginského je tvrdé, těžké, nesnadno opracovatelné a velmi pevné. V minulosti se využívalo na konstrukce lodních trupů. Indiáni používali kůru jako barvivo, žaludy jako potravinu a zdroj oleje, hálky na listech se sbíraly ke konzumaci.

Strom je často pěstován jako okrasná dřevina a cenný zdroj stínu v teplejších oblastech Ameriky, Evropy a Austrálie. Ve státech amerického Jihu vytváří jeho aleje a solitérní jedinci, mnozí více než 400 let staří, nezaměnitelný kolorit veřejných parků, univerzitních kampusů i soukromých koloniálních sídel.

V rámci rozsáhlého rodu dub patří dub virginský do podrodu Quercus a sekce Quercus, mezi tzv. "bílé duby", k nimž náleží i evropské duby letní (Q. robur) a zimní (Q. petraea). Je rozlišováno několik vnitrodruhových variant, někdy v literatuře považovaných i za samostatné druhy. V rámci svého areálu se často kříží s příbuznými druhy dubem lyrovitým (Q. lyrata), dubem dvoubarevným (Q. bicolor), dubem velkoplodým (Q. macrocarpa) nebo dubem hvězdovitým (Q. stellata).

• 
  Alej virginských dubů v Charlestonu v Jižní Karolíně, vysazená roku 1743
• 
  Alej z 18. století ve Vacherie, Louisiana
• 
  Dub u protestantského dětského domova v Mobile, Alabama
• 
  "Angel oak" (andělský dub) v Jižní Karolíně
• 
  Dub v Rockportu v Texasu, jehož stáří se odhaduje na 1500 let
• 
  Spodní strana listů a květenství

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Quercus virginiana na anglické Wikipedii a Virginia-Eiche na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dub virginský na Wikimedia Commons