Čchin-ling

Čchin-ling nebo Qin Ling (čínsky 秦岭, pinyin Qín Líng, český přepis Čchin-ling) čili „Čchinský hřeben“ je výrazné horské pásmo, které přetíná jižní cíp čínské provincie Šen-si a zasahuje i do sousedních provincií Kan-su na západě a Che-nan a Chu-pej na východě. Čchin-ling tvoří přírodní předěl mezi severní a jižní Čínou. Je také důležitým rozvodím mezi Žlutou a Dlouhou řekou.

Čchin-ling
秦岭
Část pohoří Čchin-ling

Nejvyšší bod3767 m n. m. (Tchaj-paj-šan (太白山))
Délka500 km
Šířka150 km

Nadřazená jednotkaČínská tabule
Sousední
jednotky
Čchuan-ling, Severočínské hory, Velká čínská nížina, Ta-pa-šan
Podřazené
jednotky
Siung-er-šan, Fu-niou-šan

SvětadílAsie
StátČína Čína

Čchin-ling na mapě Číny
PovodíŽlutá řeka, Chan-šuej, Ťia-ling-ťiang
Souřadnice34° s. š., 108°30′ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pásmo se táhne jižně od Žluté řeky a zejména jejího přítoku Wej, jejíž údolí bylo dávným centrem čínské civilizace s hlavním městem Si-an. Na západě plynule navazuje na Čchuan-ling (Chuan Ling) a další pohoří, která lemují severní okraj Tibetské plošiny. Na východě se větví na nižší hřebeny Siung-er-šan (Xiong'er Shan) a Fu-niou-šan (Fu Niu Shan), které přecházejí do Severočínské nížiny. Na jihu ho údolí řeky Chan-šuej (Han Shui) odděluje od pohoří Ta-pa-šan (Da Ba Shan).

Nejvyšší horou pohoří je Tchaj-paj-šan (太白山, Taibaishan, 3767 m) asi 100 km západně od Si-anu. Dalšími významnými vrcholy jsou Chua-šan (华山, Huashan, 2155 m), Li-šan (骊山, Lishan, 1302 m) a Maj-ťi-šan (麦积山, Maijishan, 1742 m).

Čchin-ling dělí Čínskou tabuli na severní Sinijský štít a jižní Jihočínský masív.[1] Sinijský štít se vytvořil ve svrchním proterozoiku a po dlouhou dobu byl souší. Jihočínský masív byl až do konce triasu mořským dnem. Během křídy došlo v Čínské tabuli k posunům a rozpadu na jednotlivé bloky. Podél zlomů mezi nimi vznikla pohoří. Čchin-ling je hercynského stáří.

Zbraně hromadného ničení

Čínská lidová osvobozenecká armáda uchovává většinu svých jaderných hlavic v centrálních skladech v pohoří Čchin-ling, aby zajistila jejich přežití v případě válečného konfliktu a možnost použít je při odplatném úderu.[2]

Reference

  1. Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří: Asie. 288 pp. Euromedia Group, k.s., Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3 Str. 207.
  2. KRISTENSEN, Hans M.; KORDA, Matt. Chinese nuclear forces, 2020. Bulletin of the Atomic Scientists. 2020-11-01, roč. 76, čís. 6, s. 443–457. Dostupné online [cit. 2021-04-17]. ISSN 0096-3402. DOI 10.1080/00963402.2020.1846432.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.