Pulčín (hrad)

Hrad Pulčín s původním názvem Plučiny pravděpodobně vznikl v souvislosti se vznikem drobných sídel manské šlechty vázaných nějakým způsobem k původnímu královskému hradu Brumovu. Není vyloučeno že opevnění v prostoru Zámčiska bylo vystavěno snad již na konci 13. století zřejmě i s původní obcí, která se rozprostírala pod hradem asi 200 metrů jižně od něj. Většina nalezené keramiky pochází až z patnáctého století, zatímco ze čtrnáctého století nebyly nalezeny žádné doklady, a proto se za pravděpodobnější období výstavby hradu považuje přelom čtrnáctého a patnáctého století.[2] Byl zřejmě určen k ochraně Střelenského průsmyku a rovněž jako centrum panství zahrnujícího vsi Pulčín, Horní Lideč, Lhotu, Seninku a někdy na přelomu 15. a 16. století zaniklou ves Zubrůvku, dočasně odloučené od Brumova. První písemná zmínka o hradu je až z roku 1426, kdy byla zbožím krále Zikmunda Lucemburského. Je však známo, že před rokem 1424 zastavil král Zikmund některé statky Miroslavovi z rodu Cimburků, který tehdy získal Bylnici s mýtem, Štítnou, Poteč, Študlov a Nedašov, neznámému šlechtici pak král Zikmund současně zastavil Tichov a Lačnov. Obávaný loupeživý rytíř Miroslav z Cimburka je v souvislosti se sídlem na Pulčíně zmiňován k roku 1437. V letech 1447 a 1448 je v půhonech zmiňován Miroslav z Cimburka a z Plučin vždy v souvislosti s nějakým sporem. Jednou se přel o ves Bzovou, podruhé o nevrácení artilerie z hradu Brumova. V roce 1446 byl dokonce žalován za loupežný čin, kdy Miroslavovi lidé oloupili na cestě lidi Oldřicha Štosa z Branic a Dřevohostic.

Majitelé hradu se střídali a v roce 1493 původní lenní pulčínský statek již přináležel k hradu Brumovu.

Hrad byl rozbořen za česko-uherských válek kolem roku 1470. Na konci 15. století byl již v ruinách a v letech 1517, 1518 a 1520 se hrad v Moravských zemských deskách připomíná jako pustý hrad Pulčiny.

Fragment zdiva v místech jižního nároží obytné věže

Ve skále vytesané schodiště

Hrad se vypínal ve vzdálenosti 2,25 km východoseverovýchodně od tzv. Lomenské soutěsky pojmenované podle již zaniklé osady Lomná, která se rozprostírala v údolí potoka Seninka. Hrad převyšoval soutěsku o 250 metrů. Vlastním jádrem hradu byl výrazný pískovcový skalní suk s přibližně obdélníkovým půdorysem o rozměrech při základně 18 × 15 metrů a s uměle upravenou horní plošinou přibližně čtvercového půdorysu o délce stran 7,5 metru. Z jihozápadní strany se ve skále rýsuje přírodní, ale uměle upravená puklina, která umožňovala přístup na skalisko. Na ni navazují uměle vytesané schody na vrcholové plošině. Jejich původ není úplně potvrzen. Předpokládá se, že pocházejí z období osídlení hradu, není však vyloučeno, že mohou spadat i do doby mladší. Při jihozápadní straně plošiny se zachovaly otvory (tzv. kapsy) a drážky po zapuštění trámu blíže neurčené konstrukce. Po obvodě jihozápadního a severozápadního úpatí skaliska byl výzkumem odkryt základ obvodové zdi zalomené do pravého úhlu. Zeď byla široká kolem 1,5 metru a kameny byly spojovány nekvalitní písčitou maltou. Zeď mohla sloužit snad jako základ mohutné věžovité stavby na vrcholové plošině, která minimálně ze dvou stran celou hmotu skaliska pohltila. Vrcholová část této strážné a zároveň obytné stavby měla patrně již roubený charakter.

Od severovýchodu na toto skalisko navazovala snižující se plošina sloužící jako jakési nádvoří o rozměrech cca 20 × 15 metrů. Horní plocha skaliska převyšovala plochu tohoto hradního nádvoří přibližně o šest metrů. Nádvoří bylo od severu a východu uzavřeno dvěma menšími skalními bloky, které rovněž nesou stopy po otvorech pro ukotvení trámové konstrukce (kapsy). I nádvoří snad bylo opevněno jednoduchým, patrně zděným hrazením. Stopy po nějaké formě srubové stavby se podařilo výzkumem zjistit i na opačné, jihozápadní straně od centrálního skaliska.

Klesající plošina nádvoří je od okolního stoupajícího terénu (hřebenu) k vrcholu Hradisko oddělena přes sedm metrů hlubokým příkopem ještě dnes širokým kolem dvanácti metrů. Most přes příkop začínal v místě vyvýšeného skalního útvaru v pokračování hřebene k vrcholu Hradiska. Přístupová cesta k hradu dále po východním svahu skalního hřebene obloukem sestupovala do údolí, kde byla původně podél potoka rozprostřena stará osada Pulčiny, která byla později opuštěna a znovu založena na kopci naproti hradu asi 600 metrů jižně od původní obce.

• Hrad Pulčín patřil do kategorie skalních hradů. Ačkoliv mu chybí některé prvky typické pro skalní hrady (např. tzv. světničky), při jeho stavbě bylo využito přirozeně vzniklého skalního útvaru. Na skalní věž navazovaly kamenné zdi tvořící jakousi obytnou věž, zřejmě jedinou kamennou stavbu hradu.
• Dřívější Pulčín (ves poprvé zmiňována v roce 1503) přímo pod hradem a zaniklá Zubrůvka (v roce 1515 uváděna již jako pustá) byly dvě samostatné vsi, které se dříve nacházely v katastru dnešního Pulčína.