Pterodactylus

Pterodactylus ("křídelní prst") byl rod pterodaktyloidního ptakoještěra, žijícího na území dnešního Německa a zřejmě i jinde v Evropě a snad i Africe v období svrchní jury (asi před 151 až 148 miliony let). Jeho fosilie byly objeveny již v průběhu 18. století a patří tak k prvním objeveným ptakoještěrům vůbec.[1]

Pterodactylus
Stratigrafický výskyt: Svrchní jura, před 151 až 148 miliony let
Fosílie druhu Pterodactylus antiquus
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Reptilia)
Nadřádarchosauři (Archosauria)
Řádptakoještěři (Pterosauria)
ČeleďPterodactylidae
RodPterodactylus
Cuvier, 1809
Binomické jméno
Pterodactylus antiquus
Sömmering, 1812
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Tento létající plaz je jedním z prvních objevených a vědecky popsaných ptakoještěrů vůbec (dříve byl objeven nejspíš jen "Pester Exemplar" - dnes Aurorazhdarcho micronyx)[2]. První zkameněliny pterodaktylů byly identifikovány již kolem roku 1784 italským učencem Cosimou A. Collinim. Řádně vědecky popsán pak byl počátkem 19. století. Vzhledem k anatomické podobnosti kostry pterodaktyla a krokodýlů se vžilo již v této době nepřesné označení "létající plazi" (ptakoještěři však nebyli plazy v klasickém slova smyslu).[3]

Popis
Rekonstrukce vzezření pterodaktyla.

Pterodaktylové byli drobní dravci, kteří se živili zejména rybami a jinými malými obratlovci, případně i bezobratlými. K lovu jim sloužily také drobné kuželovité zuby na okrajích čelistí (v počtu až 90). Rozpětí křídel pterodaktylů dosahovalo jen kolem 1 až 1,5 metru u dospělých exemplářů, patřil tedy mezi menší ptakoještěry. V současnosti je známo přinejmenším 30 fosilních exemplářů, mnoho z nich přitom představuje mláďata a nedospělé jedince.

Největší exempláře těchto ptakoještěrů mohly dorůstat v rozpětí křídel i přes 2 metry, jejich systematické postavení ale není zcela vyjasněno.[4]

Reference
  1. https://paleonerdish.wordpress.com/2020/12/11/on-the-origin-of-pterosaurs/
  2. http://dinosaurusblog.wordpress.com/2014/10/30/pester-exemplar-a-dcera-marie-terezie/
  3. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 275).
  4. Ross A. Elgin and David W. E. Hone (2020). A review of two large Jurassic pterodactyloid specimens from the Solnhofen of southern Germany. Palaeontologia Electronica, 23(1):a13. doi: https://doi.org/10.26879/741

Literatura
  • Cuvier, G. (1801). "[Reptile volant]. In: Extrait d'un ouvrage sur les espèces de quadrupèdes dont on a trouvé les ossemens dans l'intérieur de la terre". Journal de Physique, de Chimie et d'Histoire Naturelle 52: 253–267.
  • von Sömmerring, S. T. (1812). "Über einen Ornithocephalus oder über das unbekannten Thier der Vorwelt, dessen Fossiles Gerippe Collini im 5. Bande der Actorum Academiae Theodoro-Palatinae nebst einer Abbildung in natürlicher Grösse im Jahre 1784 beschrieb, und welches Gerippe sich gegenwärtig in der Naturalien-Sammlung der königlichen Akademie der Wissenschaften zu München befindet", Denkschriften der königlichen bayerischen Akademie der Wissenschaften, München: mathematisch-physikalische Classe 3: 89–158.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.