Psychospirituální krize

Tyto zážitky se mohou vyskytnout v souvislosti s různými formami duchovní praxe, po silném emočním či traumatickém zážitku, po užití psychedelických látek nebo i zcela náhle, spontánně. Příkladem neobvyklých zkušeností může být objevení se mimosmyslového vnímání nebo předvídání budoucích situací, zkušenost existence mimo vlastní tělo, kontakt s duchy, vize, hlasy, pocity sjednocení s druhými lidmi, přírodou, vesmírem, příval nesrozumitelných emocí apod. Do vědomí mohou také různými způsoby vstupovat mytologická témata, jako např. téma smrti, zničení a znovustvoření, boj mezi silami dobra a zla, téma nového světa, nového společenského řádu atd. Člověk může mít pocit, že je vyvoleným, vykupitelem, zachráncem lidstva apod.

Uvedené prožitky jsou někdy značně dramatické, zahlcující a nevítané. Vzhledem k neobvyklosti takových zkušeností v naší kultuře mohou vyvést z rovnováhy nejen toho, kdo je zažívá, ale i jeho blízké. Lidé mívají potíže s integrací těchto zkušeností, s rozlišováním vnitřní a vnější reality. Cítí se být izolovaní, mívají strach o své duševní zdraví i o život. Mnohdy prožívají zaplavující pocity úzkosti, hněvu, viny nebo deprese, ale i pocity intenzivního soucítění a nepodmíněné lásky. Typické je také extrémní kolísání nálad.

Psychologové a psychiatři jsou zpravidla při setkání s výše uvedenými symptomy velmi obezřetní, neboť psychospirituální krize v mnohém připomínají vážné duševní poruchy z okruhu psychóz. Rozhodnout, zda se jedná o duchovní krizi, v praxi znamená zároveň stanovit, zda by klientovi pomohla alternativní strategie léčby vypracovaná odborníky na tuto problematiku (S. Grof, Ch. Grof, D. Lukoff, E. Bragdon, J. Perry, E. Podvoll a další).

Ke klíčovým znakům odlišujícím psychospirituální krizi od psychóz patří především schopnost klienta i v průběhu dramatických prožitků vytvořit a udržet adekvátní psychoterapeutický vztah, komunikovat a spolupracovat. Dále také schopnost připustit, že proces může vycházet z vlastní psýché, zájem o probíhající zkušenost a její význam, nenarušené myšlení a základní orientace v sociálním světě. Psychospirituální krize mívá relativně náhlý nástup, před kterým jedinec nemívá trvalejší potíže s navazováním vztahů a uplatněním ve společnosti.

Naopak projektování vnitřních obsahů na vnější osoby či události, déle trvající identifikace s těmito obsahy (např. „Jsem spasitel!“), přítomnost pronásledujících hlasů a bludů nebo destruktivní a sebedestruktivní tendence jsou indikací pro upřednostnění tradičních léčebných postupů.