Psoun prériový

Psoun prériový (Cynomys ludovicianus) je denní hlodavec, který žije od jihozápadní Kanady až po severní Mexiko. Jedná se o jeden z pěti druhů psounů.

Psoun prériový
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Podřádveverkočelistní (Sciuromorpha)
Čeleďveverkovití (Sciuridae)
Podčeleďveverky (Sciuridae)
Rodpsoun (Cynomys)
Binomické jméno
Cynomys ludovicianus
Rafinesque, 1817
Cynomys ludovicianus range[2]
Cynomys ludovicianus range[3]
Příbuzné druhy
  • Psoun Gunnisonův (Cynomys gunnisoni) Baird, 1855)
  • Psoun běloocasý (Cynomys leucurus) Merriam, 1890
  • Psoun Merriamův (Cynomys mexicanus) Merriam, 1892
  • Psoun Allenův (Cynomys parvidens) J. A. Allen, 1905
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Své aktivity přizpůsobují počasí, preferují travnaté biomy. Obývají planiny v nadmořských výškách 1 300–2 000 m. Dorůstají 30–40 cm. Váží kolem 0,9–1,3 kg. Ocas je dlouhý 7–11 cm. Konečky srsti jsou v zimě černé a létě bílé.

Samice rodí po 30 dnech březosti 4–5 slepých a holých mláďat. Ta opouštějí noru po 6 týdnech. Převážně mají srst pískově hnědou. Konečná třetina ocasu a hmatavé fousky jsou černé. Živí se rostlinami například: pýrem, bizoní trávou, určitými druhy slézu a v létě aromatickými keříky Chrysothamnus nauseosus, v zimě pak bodláky, kaktusy, kořeny a podzemními cibulemi. Když jsou jejich oblíbené druhy trav spaseny, nechají toto území ležet ladem, dokud tráva opět nenaroste. A naopak – jsou natolik chytří, že se snaží vyhubit druhy rostlin, které jim zrovna příliš nechutnají. Vždy ukousnou jejich výhonky a tím získají prostor pro žádané druhy rostlin.

Mláďata z obrovských kolonií jsou v omezeném počtu odchytávána a prodávána jako domácí mazlíčci. Dovoz z USA do Evropské unie byl v roce 2003 zakázán z důvodu ochrany před rizikem opičích neštovic (Monkey Pox).[zdroj?] Tato nemoc afrického tropického pralesa,[zdroj?] se v USA přirozeně nevyskytuje.[zdroj?] K nakažení jedné skupiny psounů prériových došlo lidskou nedbalostí, kdy byli umístěni do stejné ubikace s nemocnými hlodavci importovanými z Afriky.[zdroj?] V roce 2008 byl zákaz zrušen.[zdroj?]

Zajímavosti

Hlavní společenskou jednotkou psouna je rodina (rodinný klan). Je složený z jednoho samce, několika samiček a jejich potomků. Několik rodin tvoří strážní skupinu, jejichž úkol je hlídat a hájit teritoria a doupata, přičemž vyskakují, štěkají, klapou s vyceněními zuby a ježí se jim srst na ocase. Strážní skupiny vytvářejí společenství tzv. města, na ploše 65 hektarů. Každá rodina má svoji vlastní soustavu nor, jejich vchod je chráněn valem ze zeminy, aby do nor nenatekla voda.

Když se potkávají dva psouni z různých rodin, pozdraví se letmým polibkem a očichají si navzájem řitní žlázy.

Údaje o psounech
  • Délka života: 8,5 let
  • Délka těla: 30–40 cm
  • Délka ocasu: 8–11 cm
  • Hmotnost: 0,9–1,3 kg
  • Délka březosti: 27–33 dní
  • Počet mláďat: 4–5 mláďat
  • Počet porodů: jeden
  • Počet zubů: 22
  • Tělesná teplota: 36–37 °C

Chov v zoo

Psoun prériový je chován přibližně ve 180 evropských zoo. Nejvíce přitom v Německu, kde se jedná o více než 50 zařízení.[4] V Česku je chován v pěti zoo. Jedná se o tato zařízení:[5]

Chov v Zoo Praha

Chov tohoto druhu započal v roce 2000 a od té doby jsou jen s krátkou přestávkou (2010–2011) chováni do současnosti.[6] Ke konci roku 2017 bylo chováno devět jedinců.[5] Ke konci roku 2018 bylo chováno sedm zvířat tohoto druhu.[7]

Psouni byli v Zoo Praha od roku 2000 několik let chováni v horní části zoo, konkrétně ve výběhu bizonů, kde vedle bernešek doplňovali druhovou skladbu severoamerických prérijních zvířat. Relativně neomezený život skupiny přinesl její samovolný přesun do výběhu velbloudů a následně i dále do okolí (např. do tehdejších expozic jelenů lyrorohých, anoa nížinných či kiangů[8]). V tom stavu však již byla péče o tento druh velice obtížná, a tak byli přestěhováni do historické expozice ohraničené kamennou zídkou v dolní části[6], která byla dříve určená pro chov dikobrazů. Ta v roce 2018 ustoupila nově budované expozici australské fauny.

V roce 2019 byla vybudována nová expozice poblíž výběhu bizonů.[9][10] Výběh o ploše přibližně 150 m² a úpravy okolí inspirované severoamerickou prérií stály 1,5 mil. Kč.[11] Po dokončení expozice se do ní 10. 8. 2019 nastěhovala skupina čtrnácti psounů (sedm samců a sedm samic). Slavnostní otevření expozice: 15. 8. 2019.[12][10] V květnu 2020 se narodilo pět mláďat.[13]

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. IUCN (International Union for Conservation of Nature) 2008. Cynomys ludovicianus. In: IUCN 2014. The IUCN Red List of Threatened Species. Version 2014.3
    https://web.archive.org/web/20190515202945/https://www.iucnredlist.org/. Downloaded on 29 January 2015.
  3. IUCN (International Union for Conservation of Nature) 2008. Cynomys ludovicianus. In: IUCN 2014. The IUCN Red List of Threatened Species. Version 2014.3
    https://web.archive.org/web/20190515202945/https://www.iucnredlist.org/. Downloaded on 29 January 2015.
  4. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
  5. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  6. Psoun prériový - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
  7. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  8. Psouni. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné online. (česky)
  9. Zoo Praha staví novou expozici pro psouny prériové. TÝDEN.cz [online]. 2019-07-04 [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. (česky)
  10. Psouni v Zoo Praha bydlí v novém. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. (česky)
  11. Zoo Praha otevřela expozici psounů, vybrala zhotovitele pavilonu goril | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2019-08-16]. Dostupné online. (česky)
  12. Zoo Praha ve čtvrtek slavnostně otevře novou expozici psounů. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-08-13]. Dostupné online. (česky)
  13. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.