První vláda Antoniho Ponikowského

Dne 13. září 1921 se konal Konvent seniorů a maršálek Sejmu Wojciech Trąmpczyński chtěl pak navrhnout šéfovi státu Józefovi Piłsudskému na místo premiéra Stanisława Głąbińského. Proti tomu se ale postavily Polská socialistická strana, Polská lidová strana Wyzwolenie a Polská lidová strana Piast a konvent se tak rozešel bez výsledku. Nezbylo tedy než vytvořit vládu na podobném půdorysu jako byl končící Witosův kabinet.

Dne 16. září 1921 byl sestavením vlády pověřen rektor Varšavské politechniky Antoni Ponikowski. Ten měl v úmyslu sestavit nestranickou vládu odborníků. Designovaný premiér pak jednal se všemi poslaneckými kluby v Sejmu, při čemž s nimi řešil především hospodářské problémy, zejm. vybírání daní.

Vláda byla jmenována 19. září 1921. Nedisponovala většinou v Sejmu a musela se spoléhat na podporu středových a levicových stran, jež se obávaly vlády národních demokratů. Měla podporu i u šéfa státu, který také nechtěl vládu národních demokratů.

Otázka statusu a způsobu připojení Střední Litvy k Polsku vyvolala spory mezi parlamentními kluby. Vláda 21. února 1922 přijala návrh statusu regionu s omezenou samosprávou, vilniuským sejmem a předsedou vilniuské země jako výkonnou mocí. Specifika regionu se měly projevit v titulatuře, polská vláda měla mít vliv na všechny zásadní věci. V březnu 1922 do Varšavy přijela dvacetičlenná delegace sejmu z Vilniusu, která měla jednat o připojení k Polsku. Zpočátku mělo 13 členů delegace v úmyslu podepsat smlouvu o připojení ve vládním znění. Premiér Ponikowski ujistil zástupce národních demokratů, že statut regionu nebude obsahovat slovo "autonomie". Ti ale požadovali, aby do textu bylo doplněno, že bude region spravovaný v souladu s Ústavou, což by autonomii zcela vylučovalo. Na poslední chvíli 3 ze 13 původních poslanců odmítli text přijmout a smlouvu podepsala jen levice (10 z 20 poslanců). Vláda kvůli odmítnutí smlouvy podala 5. března 1922 demisi.