Polská lidová strana „Piast”

Vznikla v prosinci 1913 během rozkolu v Polské lidové straně, jejíž jedna část okolo týdeníku Piast se spojila s již dříve odštěpenou skupinou Polskie Stronnictwo Ludowe – Zjednoczenie Niezawisłych Ludowców a společně se zformovaly jako Polská lidová strana „Piast”. Během první světové války byla strana součástí střechové polské politické platformy Naczelny Komitet Narodowy. Po roce 1917 se sblížila s národními demokraty (Narodowa Demokracja).[1]

Po vzniku samostatného polského státu v roce 1918 se strana rozšířila o další subjekty i z jiných částí dříve rozděleného Polska, čímž získala celostátní oporu. Ve 20. letech šlo o nejsilnější rolnickou politickou stranu v Polsku. V Sejmu se profilovala jako centristická síla. Byla opakovaně zastoupena ve vládních koalicích a její předseda Wincenty Witos byl třikrát polským premiérem. Měla značný vliv na rolnické a družstevní organizace. Mezi hlavní představitele strany patřili Jakub Bojko, Wincenty Witos, Maciej Rataj nebo Władysław Kiernik. Tiskovým orgánem byly listy Piast, Wola Ludu, Gazeta Ludowa, Włościanin nebo Gazeta Grudziądzka.[1]

Když roku 1926 nastoupil autoritativní sanační režim, zaujala vůči němu strana opoziční stanovisko a roku 1929 přistoupila k bloku Centrolew. Roku 1930 byli její představitelé terčem pronásledování a zatýkání. Roku 1931 se Polská lidová strana „Piast” spojila se skupinou Polskie Stronnictwo Ludowe „Wyzwolenie” a Stronnictwo Chłopskie, čímž vznikla nová politická strana Stronnictwo Ludowe.[1]