Prvek množiny

Prvky (také elementy) množiny se značí obvykle malými písmeny, např. ${\displaystyle a;b;x;y}$.

Skutečnost, že určitý prvek ${\displaystyle a}$ patří do množiny ${\displaystyle A}$ zapisujeme symbolem ∈ (stylizované E z latinského označení prvku – elementum; někdy se slovně označuje jako „patří do“): ${\displaystyle a\in A}$, skutečnost, že ${\displaystyle a\in A}$ lze také vyjádřit tak, že ${\displaystyle a}$ je prvkem ${\displaystyle A}$, náleží do ní, nebo že množina ${\displaystyle A}$ obsahuje prvek ${\displaystyle a}$.

Pokud prvek ${\displaystyle a}$ do množiny ${\displaystyle A}$ nepatří, píšeme ∉ (tento symbol se někdy slově označuje jako „nepatří do“): ${\textstyle a\notin A}$

Prvky každé množiny musí být jednoznačně určeny. Pokud nějaký soubor matematických objektů nesplňuje tuto podmínku, není množinou.[1]

Např. „MĚSTO“ může být množina „jeho domů“; nebo množina „jeho obyvatel“; nebo množina „jeho škol“ atd. (Tyto množiny se nerovnají, mají i různé počty prvků...).

Počet prvků v množině může být konečný nebo nekonečný. Též nemusí obsahovat prvek žádný, poté mluvíme o prázdné množině.

Množina obsahuje neuspořádaný soubor prvků. Nechť jsou dvě množiny A = {1, 2, 3} a B = {3, 2, 1} tak jsou stejné. Na pořadí prvků v množině nezáleží.

Množina obsahuje více stejných prvků (čísel), tak se uvažuje pouze jediný výskyt daného prvku. Dvě množiny A = {1, 1, 2, 2, 2} a B = {2, 1} považujeme za stejné. Nevadí, že množina A obsahuje "více" prvků, protože obsahuje zdvojené či ztrojené prvky.[2]