Prunéřovská brána
Prunéřovská brána byla jednou z hlavních bran středověkého opevnění královského města Kadaně. Tato gotická brána s věží vznikla již na přelomu 13. a 14. století. Stála na konci dnešní ulice Kapitána Jaroše (dříve nazývané Prunéřovská i Hasištejnská), a to v závěru úseku uvnitř městských hradeb, tj. přibližně mezi dnešními domy čp. 60 a čp. 519. Její název je odvozen od vesnice Prunéřov založené roku 1261 kadaňským měšťanem Arnem, k níž směřovala od brány stará kupecká cesta. V prostoru mezi Prunéřovskou branou a minoritským klášterem svatého Michaela byly vedeny tři pásy hradeb, před nimiž byl navíc vyhlouben hradební příkop, který byl později dokonce vyzděný kameny.
| Prunéřovská brána | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Kadaň,  Česko |
| Souřadnice | 50°22′41,59″ s. š., 13°16′14,23″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Severovýchodní nároží hradeb pak bylo kryto ve vnějším hradebním pásu menší baštou od konce 19. století známou pod názvem Židovský templ, v prostředním tzv. parkánovém hradebním pásu velkou dělovou Minoritskou baštou a ve vnitřním hradebním pásu další obrannou baštou vestavěnou přímo do budovy minoritského kláštera. Během zdokonalování městské fortifikace v 15. století byla brána navíc opatřena mohutným barbakánem. Na vedutě města Kadaně od Jana Willenberga z roku 1602 je Prunéřovská brána vyobrazena s kupolovitou střechou. Noční uzavírání bran po desáté hodině večerní platilo také pro Prunéřovskou bránu, a sice až do roku 1820. Brána byla zbořena roku 1834 během asanace městského opevnění.
Prunéřovské předměstí a Prunéřovská branka
V prostoru před Prunéřovskou branou vznikalo již od 13. století svébytné předměstí, později fungující jako samostatná městská část, od 16. století označovaná jako čtvrť u Prunéřovské brány nebo Prunéřovské předměstí. Roku 1475 došlo dokonce k zasypání části hradebního příkopu mezi Prunéřovskou a Žateckou branou, čímž byla umožněna výstavba nových domů. Prunéřovské předměstí sousedilo na východě se Špitálským předměstím a na západě s tzv. Novým Městem. Již na přelomu 14. a 15. století došlo k opevnění kadaňských předměstí a také ke vzniku předměstských branek. Na kraji Prunéřovského předměstí vznikla tzv. Prunéřovská branka, plnící zároveň funkci obranné věže, poprvé doložená je v roce 1499. Noční uzavírání městských bran se nevztahovalo na předměstské branky.
Ten, kdo přijel do Kadaně v nočních hodinách, tak mohl střeženou brankou projít a ubytovat se v předměstských hostincích. Archeologické průzkumy dokládají, že ulice Prunéřovská se v prostoru před Prunéřovskou branou rozšiřovala a tvořila jakési trojúhelníkové náměstí. Tento urbanistický prvek umožňoval karavanám, které po kupecké cestě k městu přijížděly, aby buďto pokračovaly branou do města, nebo odbočily vlevo do ulice Pastýřská studánka a poté se ulicí Koželužskou (dříve Dvorská) dostaly přímo k brodu (později mostu) přes řeku Ohři. Před Prunéřovskou branou, blíže k tzv. Rafandě, je od středověku až do 17. století doložena existence kovárny, která poskytovala důležité služby kupcům a poutníkům. Prunéřovské předměstí bylo zřejmě významnou městskou lokalitou, jak například dokládá zmínka z roku 1357 o městských konšelech Cunczmannovi a Theodorichovi, kteří zde vlastnili domy.
Pověst
Podle pověsti žila na říčním ostrově Písečná hlava, přiléhajícím ke Špitálskému předměstí, tajemná divoženka Violanta. Obyvatelům se zjevovala tehdy, když se ve městě schylovalo k nějakému neštěstí, například k ničivému požáru. Za neustálého kvílení a bědování proběhla vždy Žateckou branou, pokračovala uličkami Starého Města kadaňského, a sice až k Prunéřovské bráně, kde se záhadně rozplynula. Poprvé prý bylo možné tento zvláštní úkaz sledovat v roce 1362, naposledy pak roku 1811. Tedy v letech, kdy v Kadani došlo k prvnímu a poslední velkému požáru, který zachvátil jak celé město, tak předměstí.
Odkazy
Literatura
- HLAVÁČEK, Petr. Kadaňský poutník. Kulturně-historický průvodce starou Kadaní. Kadaň: Město Kadaň, 2015.
- HLAVÁČEK, Petr. Löschnerovo náměstí v Kadani. Kadaň: Město Kadaň, 2015.
- HLAVÁČEK, Petr. Řeka Ohře v bájích a pověstech. Žatec: Dolní Poohří, 2015.