Prosíčka (okres Havlíčkův Brod)

Prosíčka (německy Prositschka) je obec v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina. Žije zde 148[1] obyvatel.

Prosíčka
centrum obce
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0631 569313
Pověřená obecLedeč nad Sázavou
Obec s rozšířenou působnostíSvětlá nad Sázavou
Okres (LAU 1)Havlíčkův Brod (CZ0631)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°43′38″ s. š., 15°19′20″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel148 (2022)[1]
Rozloha5,5 km²
Nadmořská výška518 m n. m.
PSČ584 01
Počet domů53 (2021)[2]
Počet částí obce3
Počet k. ú.2
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduHorní Prosíčka 7
58401 Ledeč nad Sázavou
[email protected]
StarostaŠárka Velátová, DiS.
Oficiální web: www.prosicka.cz
Prosíčka
Další údaje
Kód obce569313
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Části obce

Původ jména

O původu názvu obce existuje několik hypotéz. Některé zprávy popisují, že dříve byla v této lokalitě obec Kalousova Lhota. [3] Název obce vznikl patrně odvozením od osobního jména zakladatele Prosmíra – ves lidí Prosmírových.[4]

Historie

V minulosti se jednalo o dvě samostatné vesnice s názvem Horní a Dolní Prosíčka. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1457, už k roku 1452 se ovšem uvádí těžba stříbrné rudy v této oblasti. V zemských deskách je k roku 1457 zaznamenán spor mezi Heřmanem z Ostrova na straně jedné a Burianem Trčkou z Lípy a na Lipnici na straně druhé o dědictví v Prosíčce, v němž zemský soud dal za pravdu Heřmanovi z Ostrova. Jedená se patrně o nejstarší písemnou zmínku o této vsi,[5] majitelé Horních a Dolních Prosíček byli Jan a Jindřich z Říčan a na Ledči.

Dalším majitelem Horních Prosíček byl zeman Vilém z Lerojed s manželkou Apolenou Dorotou z Vrbice. Roku 1520 byla ves prodána městu Ledeč nad Sázavou za 45 kop grošů českých. K roku 1545 se uvádí v deskách zemských zpráva o platech ze vsi Dolní Prosíčka. Další zmínka je k roku 1587, kdy ves byla součástí rychty Kozlovské, ve vsi byly 4 usedlosti (Jan a později Petr Větrovský, Jan Hlaváček, Urban Vejsadů a Matěj Vodák mlynář). Koncem 16. století se Horní a Dolní Prosíčka stala majetkem rodu Trčků z Lípy, a to až do roku 1630, kdy se obec stala majetkem města Ledeč nad Sázavou.

Soupis poddaných podle víry z let 1650–1651 uvádí, že v Horních Prosíčkách žije 31 osob; jmenovitě: sedláci Jan Hole s manželkou Dorotou, Jan Kozelka se ženou Dorotou, Michal Novák se ženou Annou a Matěj Pyschko se svojí ženou Annou. V Dolních Prosíčkách žije 23 osob a jmenovitě se uvádějí: sedláci Václav Wietra(Větrovský) se ženou Lidmilou a Václav Nápravník se ženou Magdalenou, chalupníci Václav Semradt se ženou Chateinou (Kateřinou) a Adam N. se svojí ženou Magdalenou.[6] Berní rula kraje čáslavského z roku 1654 uvádí, že v obci je sedm rolníků, jenž qualitetes osedlého mají. Jmenovitě: Jan Hole, Jan Kozelka (který v roce 1661 vyhořel), Michal Novák, Matěj na Píšově, Václav Větrovský, Václav Urbanů a Václav Nápravník. Obec Prosíčka byla součástí panství Ledečského, které náleželo Adrianu z Engelfurtu.[7]

Roku 1854 došlo ke sloučení Horních Prosíček (87 obyvatel) a Dolních Prosíče (96 obyvatel). Seznam míst v království českém z roku 1878 uvádí, že osady Dolní a Horní Prosíčka přísluší pod místní obec Kozlov. V Dolních Prosíčkách je 14 domů a 96 obyvatel. V Horních Prosíčkách žije 87 obyvatel a obec čítá 10 domů.[8] Roku 1902 byl založen sbor dobrovolných hasičů, jeho činnost trvá dodnes. Na frontě první světové války položil v roce 1916 svůj život Jan Pajer z Horních Prosíček čp. 9. V roce 1950 byl umístěn v pořadí již třetí zvon na zvoničku na návsi v Horních Prosíčkách a roku 1957 vzniklo JZD Prosíčka.

Místní památky

Kamenný kříž patrně z konce 18. století
  • Dřevěná zvonička na návsi v Horních Prosíčkách, jejíž zvon nese nápis: „Z.Ú.K. Česká u Brna – Prosíčka L.P.1950“. Původní zvonička nesla zvon z reliéfy sv. Václava a sv. Kříže, na kterém byl nápis „L.P.1859 od Josefa Hilznera v Jihlavě“. Zvon byl rekvírován rakouskými vojáky v roce 1916. Po skončení první světové války byl zakoupen nový zvon, který byl za druhé světové války opět odebrán.
  • Kamenný kříž na návsi, patrně z konce 18. století
  • Kamenný pomník padlým obyvatelům v první a druhé světové války
  • Zvonička v Dolních Prosíčkách nesla zvon z reliéfem Panny Marie a nápisem „Obec Dolní Prosíčka ke cti boží 1888 – Zdrávas Maria“. Zvon byl rekvírován rakouskými vojáky v roce 1916. Zvonička dnes již nestojí.

Mlýn v Prosíčkách

Pod vsí na Olešenském potoce stojí Vodákův mlýn. Mlýn se vždy nazýval po svém majiteli – tedy Vodákův, Franclův, Šotolův či Brodilův. Tento mlýn je zmiňován již v roce 1587. Na mapě I. vojenského mapování (tzv. Josefského) z roku 1764–68 je mlýn zakreslen a označen jako Vodákův mlýn.

Vývoj počtu obyvatel

Vývoj počtu obyvatel obce Prosíčka[9][10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 304 277 277 249 259 245 251 185 192 176 157 127 126 128

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. František Roubík: Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách, 1951
  4. František Pleva: Toulky Vrchovinou, 1999 str. 231-232
  5. Archivovaná kopie. 147.231.53.91 [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-13.
  6. Magda Zahradníková a kol.: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Čáslavsko 1, 1999 str.295-296
  7. Dr.František Beneš: Berní rula - svazek 10, kraj Čáslavský 2, 1955 str.773
  8. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=4477742
  9. http://www.czso.cz/sldb/sldb10.nsf/obydomy?openform&:569313
  10. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 556–557.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.