Projekt Mogul

Projekt byl zahájen na popud Dr. Maurice Ewinga, který před tím prováděl výzkum hluboké zvukovodné vrstvy v oceánech a domníval se, že by podobná vrstva mohla existovat i ve vrchní atmosféře: v určité výšce, kde teplota a tlak vzduchu vyústí v minimální rychlost šíření zvuku, takže zvukové vlny se množí a udržují se v této vrstvě z důvodu refrakce. Projekt využíval soustavy balónů nesoucí mikrofony a radiové vysílače k odesílání signálu na zem. Vedením projektu byl pověřen Dr. James Peoples za asistence Dr. Alberta Craryho.

Jedním z požadavků na balóny projektu Mogul bylo udržení relativně konstantní výšky po delší dobu. Pro tento účel musela být vyvinuta technologie zahrnující tlakoměry k sledování tlaku vzduchu a ovládající shazování balastu.

První balóny v projektu se skládaly z velkých soustav gumových meteorologických balónů. Ty však byly záhy nahrazeny velkými balóny vyrobenými z polyetylenu, které byly odolnější, propouštěly méně helia a byly též schopny lépe zachovávat konstantní výšku než původní gumové. Technologie pro udržení konstantní výšky a využití polyetylenu pro konstrukci balónů byly dvěma největšími přínosy projektu Mogul.

V letech 1994 a 1995 uveřejnilo Letectvo Spojených států amerických zprávu, která vysvětluje, že balón projektu Mogul z letu č. 4, vypuštěný 4. června 1947 z Alamogorda v Novém Mexiku, je objekt, který havaroval poblíž Roswellu v Novém Mexiku, a stal se zdrojem trosek, které spustily Roswellský incident.

Projekt Mogul byl předchůdce projektu Skyhook (hák na obloze), který byl zahájen na konci 40. let, a dalšího špionážního programu zahrnujícího přelety a fotografické sledování Sovětského svazu na začátku 50. let nazvaného Moby Dick[1], který později vyvolal bouři protestů ze strany SSSR. Podobný typ balónů byl též využíván pro studium kosmického záření.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Project Mogul na anglické Wikipedii.

• Roswellský incident