Projekt 56M

Projekt 56M (v kódu NATO třída Kildin) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. V letech 1953–1960 byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Během služby byly tři z nich přestavěny na nový standard Projekt 56U. Tato verze nesla modernější protilodní střely a silnější dělovou výzbroj. Vyřazeny byly v letech 1987–1991. Byly to první raketové torpédoborce na světě.[2]

Projekt 56M / třída Kildin
Torpédoborec Prozorlivyj přestavěný na verzi Projekt 57U
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě4
Osudvyřazeny
PředchůdceProjekt 56 / třída Kotlin
NástupceProjekt 57 / třída Kanin
Technické údaje Projekt 56M[1]
Výtlak2890 t (standardní)
3447 t (plný)
Délka126,1 m
Šířka12,7 m
Ponor3 m
Pohon2 turbíny, 4 kotle
Rychlost39 uzlů
Posádka284
VýzbrojKSŠ (9 ks)
16× 57mm kanón (4×4)
4× 533mm torpédomet (2×2)
RBU-2500 (2×1)
Technické údaje Projekt 57U
Výtlak3500 t (standardní)
4500 t (plný)
Délka140,6 m
Ponor4,65 m
Posádka197
Výzbroj16× 57mm kanón (4×4)
4× 76mm kanón (2×2)
P-15 Termit (4×1)
4× 533mm torpédomet (2×2)
RBU-2500 (2×1)

Stavba

Stavba této třídy probíhala v letech 1953–1960. Všechny čtyři jednotky této třídy vznikly přestavbou rozestavěných torpédoborců Projektu 56 (třída Kotlin). Pátá jednotka Neukrotimyj byla zrušena před zahájením stavby.[2]

Jednotky třídy Rigel:[3]

JménoZaložený kýluSpuštěnaVstup do službyStatus
Bědovyj195331. července 195530. července 1958Vyřazen 1989.
Prozorlivyj195630. července 19578. března 1960Vyřazen 1991.
Neulovimyj195727. února 19588. března 1960Vyřazen 1991.
Něuděržimyj195724. května 19588. března 1960Vyřazen 1987.

Konstrukce

Torpédoborec Neulovimyj v původní podobě (projekt 56M)
Torpédoborec Neulovimyj po přestavbě (projekt 56U)

Projekt 56M

Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři dělové věže se čtyřčaty ráže 57 mm. Hlavní útočnou výzbroj torpédoborců tvořilo jedno odpalovací zařízení protilodních střel KSŠ (v kódu NATO SS-N-1) se zásobou 9 střel. Jejich dosah byl 280 km. K napadání hladinových lodí sloužily také dva dvojhlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva ručně nabíjené raketové vrhače hlubinných pum RBU-2500. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři kotle. Jeho výkon byl 72 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů.[2]

Projekt 56U

V roce 1971 byly jednotky Bědovyj, Prozorlivyj, Neulovimyj přestavěny na verzi Projekt 56U. Místo střel KSŠ na nich byly instalovány čtyři vypouštěcí kontejnery protilodních střel P-15 Termit (v kódu NATO SS-N-2). Počet 57mm kanónů se nezměnil, na zádi ale byly instalovány dvě další věže se 76mm dvouúčelovými dvoukanóny. Ostatní výzbroj zůstala beze změn.[2]

Odkazy

Reference

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 94.
  2. Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 84.
  3. Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 85.

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.