Program Viking

Po úspěšné misi USA s Marinerem 4 v roce 1964 a nepříliš povedených sovětských sondách Mars 2 a Mars 3 v roce 1971 se NASA rozhodla pokročit ve výzkumu planety Mars vysláním dalších dvou sond.

Program byl vyvinut s cílem přinést v ochranném pouzdře povrchový modul k Marsu, pořídit snímky míst pro přistání s vyšším rozlišením než se doposud podařilo se sondami programu Mariner, přenášet komunikaci mezi Zemí a sondami na povrchu a také provádět vlastní vědecké pozorování.

Obě mise se skládaly z družicových sekcí, které snímkovaly povrch z oběžné dráhy a zprostředkovávaly komunikaci pro povrchové moduly obou misí. Družicová sekce měla brzdící motor, pohonné látky, sluneční baterie, televizní antény. Přistávací modul o hmotnosti 1120 kg byl na třech podpěrách, s dvěma radioizotopovými generátory, řídící počítače a další vědecká aparatura.

Obě mise byly velice úspěšné.

• Viking 1 odstartoval 20. srpna 1975 s pomocí rakety Titan 3E a urychlovacím stupněm Centaur Sonda se skládala z družicového a povrchového modulu. Po navedení na oběžnou dráhu Marsu bylo pořízeno několik snímků oblastí vytipovaných na přistání, povrchový modul Lander I se oddělil a přistál na vybraném místě, tedy na Chryse Planitia. Družicový modul dále pokračoval ve snímkování.

• Viking 2 s pomocí stejné rakety odstartoval 9. září 1975 Modul Viking Lander II přistál na Utopia Planitia.

Na povrchových modulech proběhlo několik experimentů, zda jsou v marsovské půdě přítomny živé organismy. Jejich výsledky nejsou jednoznačné. Podle oficiálního výkladu byly některé pozitivní reakce způsobeny chemickými procesy. Existence života na Marsu tedy nebyla prokázána, ale ani úplně vyvrácena.

Sonda		Přistání povrchové sekce		Ukončení práce družice		Ukončení práce povrchové sekce
Viking 1		20. července 1976		7. srpna 1980		13. listopadu 1982
Viking 2		7. srpna 1976		12. dubna 1978		25. července 1980