Produkční funkce
Produkční funkce v ekonomické teorii označuje vztah mezi velikostí vstupů (výrobních faktorů) a velikostí výstupu, který firma produkuje. Protože předpokládáme racionálně jednající subjekt (firmu), vyjadřuje produkční funkce maximální objem výstupů, který lze s danými vstupy vytvořit. Produkční funkce v sobě neobsahuje cenu za služby výrobních faktorů, pouze vyjadřuje, s jakými vstupy je firma schopna vytvořit jaké výstupy.
Produkční funkce se používá v mikroekonomii pro popis chování firmy (teorie firmy) nebo v makroekonomii, kde je základem pro poptávkovou stranu trhu práce.
Zápis produkční funkce
Obecně lze produkční funkci zapsat jako , kde jsou výrobní faktory, resp. vstupy (práce, kapitál, materiály, know-how,…)
Pro potřeby ekonomické analýzy se však produkční funkce zjednodušuje na závislost mezi velikostí práce (L - labour) a kapitálu (K). Tzn. Q = f(K, L)
Krátké a dlouhé období
Dále se rozlišují produkční funkce pro dlouhé a krátké období. Krátké období je definováno jako doba, ve které nelze změnit používané množství alespoň jednoho vstupu. V dlouhém období může pak firma měnit množství všech vstupů.
Pokud vezmeme v úvahu produkční funkci dvou vstupů v krátkém období, pak za proměnnou většinou bereme práci a produkční funkce má tedy tvar Q = f(L). Práce je nazývána variabilní výrobní faktor (lze měnit její množství), kapitál pak fixní výrobní faktor.
Veličiny odvozené z produkční funkce
- Mezní produkt práce, Mezní produkt kapitálu – je definován jako derivace produkční funkce podle práce (kapitálu). Určuje, o kolik jednotek se změní výstup, když se změní množství práce (kapitálu) o jednotku
- Průměrný produkt práce, Průměrný produkt kapitálu – je definován jako podíl produkční funkce počtem jednotek práce (kapitálu). Určuje, kolik průměrně jednotek výstupu vytvoří jedna jednotka práce (kapitálu)
