Procompsognathus

Procompsognathus ("Předek rodu Compsognathus") byl rod malého, poměrně vývojově primitivního teropodního dinosaura, žijícího v období pozdního triasu (asi před 220 až 210 miliony let) na území dnešního Německa.

Procompsognathus
Stratigrafický výskyt: Svrchní trias
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
ČeleďCoelophysidae
RodProcompsognathus
Binomické jméno
Procompsognathus triassicus
Fraas, 1913
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Tento malý po dvou se pohybující dravec měřil jen asi 1,1 metru na délku[1] a vážil kolem 1 kilogramu.[2][3][4] Pravděpodobně se živil hmyzem a drobnými obratlovci. Fosilie tohoto druhu jsou velmi špatně zachované. Někteří vědci proto pochybují, že tento druh byl dinosaurem, považují ho za spíše za vývojově odvozeného archosaura, s dinosaury pouze blízce příbuzného.

Mezi nejbližší vývojové příbuzné tohoto teropoda mohl patřit severoamerický rod Segisaurus, spadající do čeledi Coelophysidae.

V populární kultuře

P. triassicus se objevuje i v populární kultuře, a to především v knižní novele Jurský park (1990) spisovatele Michaela Crichtona. Je v něm zobrazen jako pojídač výkalů jiných dinosaurů a také příležitostný saprofág, přiživující se na zdechlinách. Místy je tento teropod v ději zaměňován za později žijící nepříbuzný rod Compsognathus.[5] V rámci filmu se však tento druh poprvé objevil až ve druhém díle Ztracený svět: Jurský park z roku 1997.

Dvojice těchto dinosaurů se objevuje rovněž v povídce "Poslední cesta" v knize prof. Josefa Augusty "Ztracený svět" (Praha 1960 - Mladá Fronta, knihu ilustroval Zdeněk Burian), kdy se jeden z nich stane obětí velkého haltikosaura.

Reference
  1. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  2. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 72 (anglicky)
  3. Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329
  4. Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  5. Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 176)

Literatura
  • Fraas, E., (1913). "Die neuesten Dinosaurierfunde in der schwäbischen Trias", Naturwissenschaften 1(45): 1097-1100.
  • Allen (2004). "The phylogenetic status of Procompsognathus revisited." Journal of Vertebrate Paleontology, 24(3).

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.