Privilegovaný oltář

Privilegovaný oltář (lat.: altare privilegiatum) byl takový oltář, kterému byly uděleny zvláštní výsady, především pro zádušní mši. [1] Takovéto oltáře se objevily především v období po tridentském koncilu, kdy se rozšířila myšlenka možnosti vysvobozovat u něj prostřednictvím zádušních mší duše z očistce.[2] Příkladem takového oltáře byl například hlavní oltář v kostele Panny Marie Bolestné v Mariánských Radčicích na Teplicku. [3] Postavení privilegovaného oltáře upravoval předchozí Kodex kanonického práva (1917) v kánonu 917. V současné době se možnost sloužit zádušní mše vztahuje na všechny oltáře v kostele, termín privilegovaný oltář se proto už příliš nepoužívá.