Prevence

• Primární prevence, která zkoumá předpoklady, podmínky a příčiny jevů, jimž se má bránit, a hledá způsoby, jak jim předcházet; bývá zaměřena na veškeré obyvatelstvo.
• Sekundární prevence se snaží příslušné jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování, šíření a podobně. Zaměřuje se na zvláště ohrožené skupiny, například mládež, menšiny nebo sociálně slabé.
• Terciární prevence se snaží zabránit opakování, například trestných činů, onemocnění, drogové závislosti a podobně. Je zaměřena na osoby právě vyléčené, propouštěné z výkonu trestu a podobně.[1]

Ve zdravotnictví je cílem předcházení

• nemocem a poškozování zdraví, zejména epidemiím (viz také profylaxe), také například poruchám příjmu potravy
• úrazům

V trestním právu je cílem předcházet kriminalitě včetně kriminality ve virtuálním prostředí, recidivě, chránit před trestnou činností, před viktimizací.

• Ve výchově je nejdůležitějším prostředkem primární prevence.
• V dopravě je cílem předcházení nehodám.
• V sociální politice je prevencí předcházení sociálním problémům, resp. jejich zmírňování.
• V politice se mluví o prevenci krizí, případně o preventivní válce.
• V zemědělství se prevence může týkat správných pěstebních postupů (způsob výsadby, orba), ošetřování plodin proti škůdcům (postřik chemickými přípravky) aj. Někdy je preventivní opatření běžným pěstebním postupem v určitou roční dobu nebo v určitém stadiu vývoje porostu, jindy je prováděno na základě předpokladu, varování.