Prefektura Ehime

Prefektura Ehime (japonsky: 愛媛県, Ehime-ken) je jednou ze 47 prefektur Japonska. Nachází se na severozápadě ostrova Šikoku. Hlavním městem je Macujama. Funkci guvernéra zastává od roku 2010 Tokihiro Nakamura. Zvířecími symboly prefektury jsou vydra říční, červenka japonská a pražman japonský.

Prefektura Ehime

znak

vlajka
Geografie

Poloha prefektury Ehime na mapě Japonska
Hlavní městoMacujama
Souřadnice33°46′ s. š., 132°52′ v. d.
Rozloha5 676,44 km²
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 321 580 (2021)
Hustota zalidnění232,8 obyv./km²
Oficiální webwww.pref.ehime.jp
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa prefektury Ehime
Agentura Ehime

Geografie

K prefektuře patří také ostrovy ve Vnitřním moři, z nichž největší je Ómišima. Išizuči je s 1982 metry nejvyšší horou západního Japonska. Sedm procent území prefektury zaujímají národní parky.

Města

V prefektuře Ehime je 11 velkých měst (市, ši):

  • Ijo (伊予)
  • Imabari (今治)
  • Jawatahama (八幡浜)
  • Macujama (松山, hlavní město)
  • Niihama (新居浜)
  • Ózu (大洲)
  • Saidžó (西条)
  • Seijo (西予)
  • Šikokučúó (四国中央)
  • Tóon (東温)
  • Uwadžima (宇和島)

Historie

Původně se na území prefektury nacházela provincie Ijo. V roce 1888 se od ní oddělila prefektura Kagawa. Název Ehime pochází z kroniky Kodžiki a znamená „krásná princezna“.[1]

Hospodářství

Typickými produkty Ehime jsou ryby a citrusové plody.[2] Od sedmnáctého do dvacátého století se zde těžily měděné rudy. V Imabari sídlí největší japonská loděnice. Na území prefektury se také nacházejí nejstarší japonské lázně Dógo Onsen.[3]

Kultura

Rodákem z Ehime je nositel Nobelovy ceny za literaturu Kenzaburó Óe. V roce 1949 byla v Macujamě založena univerzita. Ve městě Uwadžima se koná každoročně v červenci festival s býčími zápasy a maskovaným průvodem.[4]

Reference

  1. Oxford Reference Dostupné online
  2. Tastes of Ehime Dostupné online
  3. Gaijinpot Dostupné online
  4. Muza-chan Dostupné online

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.