Pratt & Whitney T34

V roce 1945 začalo námořnictvo Spojených států amerických (US Navy) financovat vývoj turbovrtulového motoru. Motor s označením T34 byl nakonec vyráběn v letech 1951–1960, ale nikdy nebyl použit na letounu US Navy.

Motory YT34 se třílistými vrtulemi byly postaveny pro zkušební variantu letounu C-121, která nesla označení Lockheed R7V-2 Constellation. Testovací let proběhl 1. září 1954.[4]

V září 1950 byl motor T34 namontován na nos letounu Boeing B-17 Flying Fortress, který s ním zkušebně létal. Prvním skutečným použitím motoru byla jeho instalace na letoun Boeing YC-97J Stratofreighter, ze kterého se později stal letoun Aero Spacelines Super Guppy. Dalším použitím těchto motorů byla jejich montáž na letouny Douglas C-133 Cargomaster.[5]

Letoun Douglas C-133 Cargomaster s motory T34

• YT34-P-5 – výkon 5 229 hp (3 900 kW)[6]
• YT34-P-12A – výkon 5 500 hp (4 101 kW)[7]
• T34-P-3 – výkon 6 000 hp (4 469 kW)
• T34-P-6 – výkon 5 531 hp (4 120 kW)[8]
• T34-P-7W – výkon 7 100 hp (5 288 kW) – se vstřikováním vody
• T34-P-9W – výkon 7 500 hp (5 586 kW) – se vstřikováním vody
• PT2F-1 – výkon 5 500 hp (4 101 kW) – plánovaná civilní verze pro pohon letounů Lockheed L-1249B.[9]
• PT2G-3 – výkon 5 600 hp (4 200 kW) – plánovaná civilní verze pro pohon letounů Lockheed L-1449 a výhledově i L-1549.[9]

Lockheed R7V-2 Constellation s motory T34

• Aero Spacelines Super Guppy
• Boeing YC-97J Stratotanker (YT34-P-5)[6]
• Lockheed R7V-2 Constellation (YT34-P-12A)[10]
• Lockheed YC-121F Constellation (T34-P-6)[8]
• Douglas YC-124B Globemaster II[11]
• Douglas C-133 Cargomaster

• T34-P-3: National Air and Space Museum[12]
• T34-P-7W: National Air and Space Museum[12]
• T34-P-7WA: Pacific Coast Air Museum

Data pocházejí z publikace „Jane's All The World's Aircraft 1961–62“.[13]