Prahlad Džani

V r. 2003 pozoroval Sudhir Shah a další lékaři Džaniho ve Sterling Hospital po dobu 10 dní. Džani byl v uzavřené místnosti a dostával pouze 100 mililitrů vody denně, kterou používal na vypláchnutí úst. Lékaři tvrdí, že během sledování nevyloučil žádnou moč ani stolici, ale že moč se formovala v močovém měchýři.[2] Mluvčí nemocnice řekl, že Džani je fyzicky v pořádku, ale poznamenal, že otvor v patře je nenormální jev.[2] Skutečnost, že Džaniho váha během 10 dní mírně klesla, vrhla určité podezření na jeho tvrzení, že může žít bez jídla neomezeně dlouho.[9]

Od 22. dubna do 6. května 2010 byl Džani opětovně sledován a zkoumán Sudhirem Shahem a týmem 35 výzkumníků z indické agentury DIPAS (Defence Institute of Physiology and Allied Sciences) a dalších organizací.[3][10][11][12] Ředitel DIPASu řekl, že výsledky výzkumu by mohly „významně prospět lidstvu“, od „vojáků přes oběti přírodních katastrof až po kosmonauty“ – všem těm, kteří musí přežít dlouhá období bez jídla či vody.[13] Testy proběhly opět ve Sterling Hospitals.[14] Professor Anil Gupta,[15] Professor Anil Gupta ze SRISTI[15] který dohlížel na průběh výzkumu, řekl, že tým byl „zaujat“ Džaniho jogínskými technikami, které mu umožňují kontrolovat tělesné funkce.[16]

Tým podroboval Džaniho dennímu klinickému vyšetření, krevním testům a skenům. Džani byl pod nepřetržitým dohledem buď několika kamer, nebo osobním pozorováním. Badatelé říkají, že Džani opouštěl pozorovací místnost na testy a kvůli pobytu na slunci – při tom byl neustále nahráván na kameru.[17] Podle výzkumníků spočíval Džaniho jediný kontakt s tekutinou v kloktání a od pátého dne pozorování občasné koupání. Toaleta v Džaniho místnosti byla zapečetěná, aby se prokázalo jeho tvrzení, že nepotřebuje močit ani vylučovat stolici.[3]

Po patnácti dnech pozorování, během kterých údajně nejedl, nepil ani nechodil na záchod, byly všechny lékařské testy vyhodnocené jako normální a výzkumníci popsali jeho zdravotní stav jako lepší než lidí polovičního věku.[3] Lékaři také prohlásili, že ačkoliv množství tekutiny v Džaniho močovém měchýři se měnilo a že Džani nejspíše „je schopen produkovat moč v měchýři“,[16] moč nevylučoval. Na základě úrovně leptinu a ghrelinu (dva hormony související s chutí k jídlu), badatelé z DRDO předpokládali, že Džani mohl vykazovat extrémní formu adaptace organismu na hlad a omezení příjmu vody.[18] DIPAS v r. 2010 prohlásil, že jsou plánované další výzkumy,[19][20] jejichž předmětem bude zkoumání mechanismu vylučování metabolického odpadu z Džaniho těla, získávání energie pro vyživování jeho organismu a způsob hydratace jeho těla.[21]

Dr. Michael Van Rooyen, ředitel Harvard Humanitarian Initiative, odmítl výsledky pozorování jako „nemožná“ s tím, že těla hluboce podvyživených lidí rychle spotřebovávají své vlastní zásoby, což vede k selhání jater, tachykardii (zvýšená tepová frekvence) a srdečnímu selhání. Mluvčí American Dietetic Association prohlásil, že lidské tělo může přežít pouze o vodě, ačkoliv ne zdravě a že bez příjmu stravy nelze dodat potřebné množství vitamínů a minerálů.[6] Nutriční badatel Peter Clifton rovněž nesouhlasil se závěry studie a obvinil výzkumný tým z „podvodu“, když Džanimu dovolili kloktat a koupat se. Také prohlásil, že člověk průměrné váhy by po „15 až 20 dnech“ bez vody zemřel.[7] Lidé, kteří nepřijímají jídlo a vodu, aby vyvolali zdání nadpřirozených schopností, často umírají.[7] Sanal Edamaruku připodobnil experiment k frašce, protože tým dovolil Džanimu odejít mimo záběry kamer údajně proto, aby Džani přijal osoby, které ho uctívají, a také mohl opustit střeženou místnost kvůli opalování. Edamaruku také řekl, že kloktání a koupání nebylo dostatečně monitorováno. Také mu nebylo umožněno zúčastnit se obou výzkumů[4] a obvinil Džaniho z toho, že má „vlivné ochránce“, kteří Edamarukovi nepovolili se s podmínkami a průběhem výzkumu blíže seznámit, ačkoliv byl k tomu vyzván během živého televizního vysílání.[4] Indian Rationalist Association vysledovala, že osoby, které o sobě tvrdily, že mají podobné schopnosti, byly posléze usvědčeny z podvodu.[3]

V září 2010 oznámil dr. Shah, že vědci z Rakouska a Německa nabídli navštívit Indii a podrobit Džaniho dalšímu výzkumu spolu s dalšími vědci z USA. Džani se dalších výzkumů hodlal zúčastnit.[22]