Pracovníci v sociálních službách

Pracovník v sociálních službách je člověk, který vykonává odbornou činnost v sociálních službách. Řídí se zákonem O sociálních službách.[1] Podmínkou pro výkon pracovníka v sociálních službách je bezúhonnost, pracovní způsobilost a odborná způsobilost. Často se pojem pracovník v sociálních službách plete s pojmem sociální pracovník.

Definice

V sociálních službách vykonávají odbornou činnost:

  • sociální pracovníci
  • pracovníci v sociálních službách
  • zdravotničtí pracovníci
  • pedagogičtí pracovníci
  • manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby [2].

Naplní práce pracovníka v sociálních službách je přímá obslužná péče o osoby, tedy pomoc s běžnými denními činnostmi. Dále základní výchovná nepedagogická činnost, například rozvíjení společenských zájmů klientů. V neposlední řadě pečují o osoby v jejich domovech a vykonávají různé činnosti pod dohledem sociálního pracovníka [1]

Odborná způsobilost pro výkon pracovníka v sociálních službách

Pracovník v sociálních službách dosáhne potřebného vzdělání pro svoji práci absolvováním kvalifikačního kurzu. Absolvovat se může na úřadu práce a v organizacích, které nabízejí akreditované rekvalifikační a vzdělávací kurzy.  Základní část kurzu má 150 hodin. Celkový počet hodin kurzu se zvyšuje podle odborného zaměření účastníků kurzu [3].

Náplň práce pracovníka v sociálních službách

Pracovníci v sociálních službách vykonávají:

obslužnou péči o osoby

Vykonává se v ambulantních a pobytových zařízeních sociálních služeb. Jedná se o pomoc klientům při denních činnostech, pomoc při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, posilování životní aktivizace, podporu soběstačnosti, uspokojování psychosociálních potřeb a vytváření základních sociálních a společenských kontaktů.

základní výchovnou nepedagogickou činnost

Jedná se o prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků klientů, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků klientů, manuální zručnosti a pracovní aktivity klientů, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů a znalostí, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti.

pečovatelskou činnost v domácnosti osoby

Vykonává se v domácnosti klienta. Spočívá ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence.

činnosti vykonávané pod dohledem sociálního pracovníka

Jedná se o základní sociální poradenství, depistážní činnosti (= vyhledávání osob ohrožených sociálním vyloučením), výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (= zajištění co nejvyšší kvality života klientům), činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí [2]

Předpoklady pro výkon činnosti

Hlavním předpokladem je profesionalita v péči o klienta. Pracovníkům jde o blaho klienta, o jeho zájmy a pracovník musí klienta respektovat a podporovat. Dalším předpokladem je zásada, že pracovník nedává přednost jednomu klientovi před druhým podle svých sympatií. K obecným profesním předpokladům pro výkon pracovníka v sociálních službách patří empatie, úcta ke klientovi, citlivost a zájem o druhé [4]

Zásady pro každodenní práci pracovníka v sociálních službách

Důležitou zásadou je naslouchat. Bez naslouchání není možná kvalitně poskytovaná péče. K dalším důležitým zásadám patří brát vážně, nepodléhat předsudkům, zaměřit se na prožitek, povzbuzovat, podporovat, poskytovat přehledně možnosti volby, poskytovat opěrné body pro samostatné jednání, podávat jasné informace, být konkrétní a nalézt společnou řeč s klientem [4]

Možná rizika povolání

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření je psychický stav u lidí, kteří vykonávají pomáhající povolání, tedy práci s lidmi. Může se jednat o emoční nebo celkové vyčerpání. Nejčastějšími příznaky jsou stres, únava, úzkosti a deprese. Syndromu vyhoření se alespoň trochu může předejít pomocí psychohygieny [5].

Reference

  1. [email protected], AION CS-. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (česky)
  2. KRÁLOVÁ, Jarmila; RÁŽOVÁ, Eva. Sociální služby a příspěvek na péči. 2.. vyd. [s.l.]: [s.n.]
  3. [email protected], AION CS-. 505/2006 Sb. Vyhláška, kterou se provádí zákon o sociálních službách. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (česky)
  4. PÖRTNER, MARLIS, 1933-. Na osobu zaměřený přístup v práci s lidmi s mentálním postižením a s klienty vyžadujícími trvalou péči. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál 175 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7367-582-0, ISBN 80-7367-582-X. OCLC 505914022
  5. MAROON, ISTIFAN. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků : teorie, praxe, kazuistiky. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál 151 s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0180-9, ISBN 80-262-0180-9. OCLC 817047672
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.