Pražský viadukt

V roce 1843 začala stavba železniční tratě Brno – Česká Třebová, kterou v úseku z Brna do Blanska realizovala stavební firma Felice Tallachiniho. Práce byly nejprve započaty v nejnáročnějším úseku podél Svitavy, kolem níž byla postavena soustava deseti Blanenských tunelů; k zahájení stavby od Brna došlo později. Provoz na této části Severní státní dráhy byl zahájen 1. ledna 1849. Spodní stavba i tunely byly stavebně dvoukolejné, položena však byla jen jedna kolej. Dřevěné mosty byly realizovány jako jednokolejné. V letech 1856–1858 byl úsek z Brna do Letovic zdvoukolejněn a tehdy byly postaveny i nové dvoukolejné mosty.[1] Za severním zhlaví brněnského nádraží s viaduktem Křenová se dráha stáčí severovýchodním směrem. Trať zde překonala dřevěným, od roku 1863 ocelovým mostem Koženou ulici (dnes Koliště),[2] tvořící brněnské předměstí, na nějž navázal kamenný Pražský viadukt, který byl zprovozněn v roce 1857.[3] Tento most překonával prázdné území jižně od Kožené ulice, původní tok Ponávky, jižní části zahrad domů na Dolním Cejlu a Svitavský náhon. Za tímto vodním tokem přešla trať na násep.[4]

Velká oprava mostu byla provedena v roce 1928. K rozsáhlým úpravám došlo také mezi roky 1966 a 1970. Ocelový most přes ulici Koliště byl tehdy nahrazen novým betonovým a navazující první polovina Pražského viaduktu se stala součástí nového náspu.[5] Roku 1967 byla trať přes viadukt elektrifikována.[2]

V letech 2016 a 2017 byl viadukt celkově zrekonstruován. Statické zajištění a další práce během roku 2016 provoz na mostě neomezily, během léta 2017 ale proběhla tříměsíční celková výluka trati vedoucí po viaduktu na severní zhlaví brněnského hlavního nádraží.[5][6]

Původní podoba Pražského viaduktu (v km 156,298[p. 1]) byla tvořena 40 klenebnými poli, most byl dlouhý 354 m.[5] Jedná se o dvojkolejný kamenný most o šířce 9,4 m[3] a výšce přibližně 5 m nad terénem.[7] Klenby byly kamenné, opěry a podpěry kombinované z cihel a kamene. Při opravě v roce 1928 byly realizovány železobetonové čelní stěny s obkladem z lícových cihel a pohledové železobetonové římsy.[5]

Při přestavbě trati ve druhé polovině 60. let 20. století byla západní polovina Pražského viaduktu začleněna do nového náspu. Zrušeno bylo prvních 19 oblouků (č. 1–15, 16–19) a jejich klenby byly částečně zničeny, částečně pouze zasypány. Výjimkou byl oblouk č. 15a, pod kterým původně protékala Ponávka. Ten byl upraven a zachován, pod jeho podlahou je vedena stoka. Tato konstrukce byla formálně označena jako samostatný most v km 156,233 (délka 7,5 m, šířka 11,4 m[3]). Východní polovina viaduktu s 20 oblouky, od klenby č. 19a, kterou prochází ulice Vlhká, po č. 38 (Svitavský náhon), zůstala zachována.[5] Po těchto úpravách je most dlouhý 194,20 m[3] a má nový evidenční km 156,375. V průběhu 20. století v okolí mostu vyrostly průmyslové závody, které využívaly prostory pod oblouky jako sklady; některé z nich byly dokonce uzavřeny příčkami z cihelného zdiva.[5]

Rekonstrukce v letech 2016 a 2017 znamenala pro most další změny. Z 20 oblouků jich bylo deset v průmyslovém areálu zcela zrušeno (otvory byly uzavřeny betonovými stěnami a vyplněny popílkocementovou směsí) a celý most získal betonové čelní stěny o tloušťce 0,50 m,[5] které zakryly cihelný obklad z roku 1928.[8] V roce 2020 využil dva oblouky přes ulici Vlhkou projekt Brnox II výtvarnice Kateřiny Šedé jako plochu pro černobílé grafické dílo.[9]