Ius regale montanorum

Ius regale montanorum (česky Právo královské horníků, resp. Královské horní právo,[1] starší češtinou Právo královské hornikuov[2] či Právo královské horničie[3]), známý také jako Constitutiones iuris metallici, byl horní zákoník a mincovní reforma vydaná v roce 1300 králem Václavem II.

Václav II. vydává v Kutné Hoře horní řád (kresba z díla Kašpara Šternberka "Umrisse einer Geschichte des Bergbaus und der Berggesetzgebung des Königreichs Böhmen", sv. 2. Praha 1838)

Zákoník je psán latinsky a skládá se ze čtyř knih. První pojednává o osobách v hornictví, druhá a třetí o horách a čtvrtá o soudech.[4]

Zákoník upravoval podmínky pro těžbu a zpracování stříbra. Například přesně stanovil podíl krále na těžbě a ražbě stříbra či zavedl novou minci Pražský groš. Obsahoval také pravidla k zajištění bezpečnosti práce, předpisy o výplatě mezd, délce pracovní doby a také protikoaliční předpisy, zakazující horníkům a kovářům samostatně se organizovat ve spolcích.

Tento zákoník, vydaný za pomoci právníků z Itálie (hlavní podíl na vytvoření zákoníku měl Gozzius z Orvieta), byl na svou dobu velice pokrokový. Vycházel ze starších horních zákonů, především z jihlavských, ale výrazně je reformoval mj. také podle římského práva a nových zkušeností.[4] Zákoník byl díky svým ustanovením, jež zatím neměla obdoby, přeložen do mnoha jazyků a byl používán v mnoha zemích světa. V 16. století došlo k značnému omezení jeho právní relevance, zejména v souvislosti s vydáním jáchymovského řádu roku 1548. Přesto si v několika historicky s ním spjatých revírech nadále udržel významné postavení, byl několikrát reformován (naposledy ve větším rozsahu roku 1604 Rudolfem II.) a praxi některých horních úřadů sloužil až do 19. století. V zemích Koruny české tak Ius regale montanorum ztratilo svou platnost až v roce 1854, kdy byl vydán nový rakouský horní zákoník.[5]

Nejstarší souhrnný německý překlad zákoníku vznikl v letech 1406–1407 zásluhou jihlavského písaře Jana z Gelnhausenu. Do češtiny pak byl přeložen později v průběhu 15. století.[4] Poprvé jej do češtiny přeložil Petr Přespole v roce 1460.[6]

V roce 2000 se k výročí 700 let od vydání zákoníku a provedení reformy konalo v Kutné Hoře pásmo akcí (probíhající od dubna do září), složené z událostí kulturního i vědeckého charakteru (koncerty, konference, otevření památek a muzejních expozic apod.).[7]