Použití gest při osvojování jazyka

Gesta se od znaků liší tím, že nejsou součástí jazykového systému.[6] Například míření některou částí těla, zejména ukazováčkem, s cílem projevit zájem o určitý předmět je velmi rozšířené gesto, které se používá v mnoha kulturách.[7] Znaky jsou však otázkou konvence a tvoří součást lexika daného jazyka. Příkladem je americký znakový jazyk (ASL = American Sign Language), v němž nesou jednotlivé znaky významy odpovídající určitým slovům (dva lidé, kteří spolu komunikují americkým znakovým jazykem například vědí, že pohyb provedený sevřením pravé ruky v pěst, jejím položením na hrudník a otáčením proti směru hodinových ručiček znamená „promiň“).[8]

První gesta, jež se u dětí většinou objevují okolo 10. až 12. měsíce, jsou tzv. deiktická gesta. Známá jsou také jako ukazování – dítě natáhne ukazováček, případně může použít i jinou část těla, čímž poukáže na určitý předmět zájmu.[5] Deiktická gesta se projevují napříč kulturami a ukazují, že dítě vnímá, na co se soustředí druzí. Než začne dítě mluvit, používá ukazování z mnoha různých důvodů, například aby odpovědělo na otázku nebo aby mohlo s ostatními sdílet své zájmy a vědomosti.[9]

Nemluvňata používají tři druhy deiktických gest:

1. Imperativní – Tato deiktická gesta se rozvíjejí jako první a děti je používají s cílem něco získat (slovy by se dala vyjádřit jako „dej mi to“).
2. Deklarativní – Deiktická gesta, která se rozvíjejí později než imperativní, děti používají, aby nasměrovaly pozornost dospělého k určitému předmětu či události s cílem upozornit na jejich existenci (slovy by se dala vyjádřit jako „podívej se na to“). Deklarativní ukazování má expresivní charakter, dítě jím tedy může upozornit na zajímavý předmět a sdílet svůj zájem o něj s druhými. Zároveň může mít také informativní funkci – dítě jej používá, aby druhého o něčem informovalo. Deklarativní gesta se obvykle neobjevují u dětí s autismem.[10]
3. Epistemická – I tato deiktická gesta se obvykle rozvíjejí až po imperativních, mohou se však objevit současně s deklarativními gesty. Epistemická gesta mají poznávací funkci – dítě na něco ukáže a tím dává dospělému najevo, že se chce o daném předmětu dozvědět něco nového, například jeho název (slovy by se tato gesta dala formulovat jako otázka „Co je to?“).[2]

Existence deklarativních a epistemických deiktických gest přirozeně souvisí s další důležitou součástí vývoje dítěte – rozvojem společné vizuální pozornosti, ke které dochází, když se dítě a dospělý současně soustředí na stejný předmět.[11] Společná pozornost vytvářená prostřednictvím ukazování je považována za předstupeň vývoje řeči, jelikož se skrz ni projevuje zájem dítěte o komunikaci s druhými.[5] Z četnosti ukazování lze navíc u jednoletého dítěte předvídat míru produkce řeči a u dvouletého dítěte odhadovat míru porozumění.[11]U dětí s poruchami autistického spektra můžeme z míry gestikulace pravou rukou spolehlivě předvídat, jaká bude za rok jejich produktivní slovní zásoba (ke stejným pozorováním dochází i u dětí s normálním vývojem).[12]

Jakmile začnou děti mluvit, deiktická gesta jim pomáhají utvářet slovní spojení připomínající věty. Příkladem použití takového spojení může být situace, kdy dítě řekne slovo „jíst“ a ukáže na sušenku. Na základě četnosti používání kombinací slov a gest lze předvídat přechod od jednoslovných výpovědí k dvouslovným výpovědím.[4] Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že gesta mohou významně rozšířit komunikační možnosti, které děti mají, než u nich dojde k úplnému rozvinutí řeči, a usnadnit jim počáteční fáze vývoje slovní zásoby a větné stavby.[11][13]

Reprezentační gesta odkazují prostřednictvím pohybů rukou i celého těla či mimiky na předměty, osoby, místa či události.[14] Lze je rozdělit na ikonická a konvenční. Na rozdíl od deiktických gest slouží reprezentační gesta ke sdělování konkrétních významů.[14][15] Tento druh gest začínají dětí používat mezi 10. a 24. měsícem.[16]

Stejně jako u většiny vývojových časových os je třeba vzít v potaz, že se každé dítě vyvíjí jiným tempem. Gesta tvoří u kojenců významnou součást prelingvistického období a připravují je rozvinutí řeči.[17] Gesta se rozvíjejí ruku v ruce s jazykem,[18] avšak tvoření gest je údajně jednodušší, a to jak pro kojence, tak i pro dospělé.[18] Tuto hypotézu potvrzuje fakt, že kojenci nejprve komunikují pomocí gest a teprve poté začínají tvořit slova.[17]

Nejenže gesta hrají důležitou roli v přirozeném procesu vývoje mluveného jazyka, jsou také významnou součástí augmentativní a alternativní komunikace (AAK). Augmentativní a alternativní komunikace označuje metody, prostředky a teorie založené na formách komunikace, které jsou z lingvistického hlediska nestandardní a jsou využívány lidmi s poruchami řeči.[6] Pro AAK existují různé prostředky od špičkových technologických komunikačních zařízení, přes technologicky zastaralé prostředky, jako je posílání zpráv, až po netechnologické pomůcky, jako jsou obrázkové karty, ruční znakování a gesta.[6] Význam gest v kognitivním a jazykovém rozvoji, zejména jejich využití jedinci s poruchami komunikace (především uživateli AAK), začal být zkoumán teprve v posledních desetiletích.

• Osvojování jazyka
• Gesto
• Neverbální komunikace

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gestures in language acquisition na anglické Wikipedii.

• Gesta a jejich vývoj v raném věku dítěte
• O vývoji řeči
• Vývoj řeči a jazykových schopností a jejich diagnostika v raném a předškolním věku