Postojnské jeskyně

Jeskyně byly vytvořené podzemní říčkou Pivka.

První zdokumentovaná návštěva jeskyně se uskutečnila podle nápisu na stěně roku 1213. Ve velkém sem návštěvníci začali přicházet v 16. století v období protestantské reformace. Jeskyně byly poprvé popsány v roku 1689 Janezem Vajkardem Valvasorem v jeho encyklopedii, další části jeskyní pak byly objeveny v roce 1818 místním usedlíkem Lukou Čečem, který připravoval jeskyně pro návštěvu rakouského císaře Františka I. Jeskyně byly otevřeny pro veřejnost v roce 1819 a Čeč se stal jejich prvním oficiálním průvodcem. V roce 1872 byl v jeskyni zprovozněn vlak a roku 1884 jeskyni osvítila elektřina jako druhou jeskyni na světě. Elektrické osvětlení tu bylo instalováno dříve než v Lublani. Původní benzínové (zavedené roku 1914) lokomotivy byly roku 1959 nahrazeny elektrickými. Nacionální socialisté zde za války skladovali palivo. Partyzáni ho však zapálili, následovala exploze a oheň, hořící několik dní. Celkem 5,3 km jeskyně je otevřeno pro veřejnost, což je největší délka ze všech jeskyní na světě. Vedle vstupu do jeskyně se nachází administrativní budova z konce 19. století.[2] O vánočních svátcích jsou v Postojnské jeskyni pořádána výpravná představení živého betléma.[3]

Od doby otevření si jeskyně prohlédlo přes 30 milionů lidí. Systém jeskyní je vytvořen řekou Pivka a zahrnuje samotnou jeskyni Postojna, dále jeskyni Otok, Pivka, Črna jama a Magdalena. Teplota v podzemí se pohybuje mezi 8 až 10 stupni Celsia.[2]

Jeskyně jsou také domovem endemického obojživelníka zvaného macarát jeskynní. Během prohlídky jeskyní je možno několik obojživelníků vidět ve velkém akváriu.