Portmeirion

Dnešní Portmerion bylo v 19. století přístaviště s kovárnou, využívané k přepravě břidlice. V roce 1925 koupil toto místo, podle svých slov zpustlý kus země, sir Clough Williams-Ellis za méně než 5 000 liber a nazval je Port Meirion – Port coby odkaz na jeho geografickou polohu a Meirion původně podle velšského hrabství Merionethshire (název byl po několika letech změněn do dnešní podoby).

Kromě kovárny (později White Horses) zde stál jeden obytný dům (dnes hotel), domek zahradníka (Mermaid) a stáje.

Bertram Clough Williams-Ellis byl jako architekt samouk. Architektonickou školu v Londýně navštěvoval pouhé tři měsíce. Rodinné sídlo Plas Brondanw, na jehož vzhledu měl značný podíl, leží jen několik kilometrů od Portmerionu.

Z obytného domu v Portmerionu vytvořil hotel a otevřel ho již v roce 1926. Myšlenkou vystavět zde vesničku podle italského vzoru se zabýval hned od počátku. Chtěl dokázat, že propojení nových staveb s původní přírodou nemusí být v rozporu. Podstatné pro něho bylo to, aby nové stavby – většinou v klasicistickém stylu – nepůsobily jako novostavby.

Hra s průhledy a osami je pro koncepci Portmeirionu charakteristická. Kromě budov, nových či přestavěných, je součástí vesničky, sloužící hlavně jako turistický cíl, loď Amis Réunis, která tu poblíž ztroskotala a kterou nechal William-Ellis v podobě kamenného člunu zabudovat do pobřežní promenády před hotelem.

První stavební etapa skončila s počátkem druhé světové války. Pokračovala pak jen s přestávkami. Materiál ale mnohdy nebyl kvalitní, takže při renovaci v 80. a 90. letech musela být řada prvků zcela vyměněna. Přitom ztratil Pantheon svoji typicky zelenou barvu kupole z dřevěných došků, které byly nahrazeny měděnou krytinou. V průběhu padesátých let byl do vesničky zakázán vjezd automobilů, místní garáže byly přebudovány na obchůdky. Stavební činnost se uzavřela v r. 1976. Poslední stavbou, kterou tu Williams-Ellis realizoval, byla pokladna po pravé straně nového vstupu. V roce 1991 byla ještě postavena identická stavba po jeho levé straně. V roce 1981 vyhořel hotel, byl ale zrenovován v původním stylu a znovu otevřen v roce 1988.

Většina budov v Portmeirionu slouží k ubytování hostů, z velké části jako ubytování s vlastní obsluhou, jen některé z nich poskytují hotelový servis.

Portmeirion se může pochlubit sbírkou rododendronů a návštěvník se tu setká i s exotickými rostlinami. Celá vesnička je jedním hotelovým zařízením, které je spravováno nadací. Je určeno hlavně stálejší klientele, běžným turistům je umožněn přístup za poplatek.

Hans Feibusch byl německý umělec židovského původu a s Williamem-Ellisem se přátelil. Před nacistickým pronásledováním utekl do Velké Británie a v roce 1938 zde získal státní občanství. Jeho malířské dílo pracuje zejména s mytickými a náboženskými motivy a je k vidění v mnoha britských kostelích. V Pontmeirionu se setká návštěvník s jeho nástěnnými malbami na domech Anchor, Arches, Lady's Lodge, na budově hotelu a uvnitř Pantheonu, stejně jako na klenbě v Gate House.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Portmeirion na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Portmeirion na Wikimedia Commons