Popelka (pražská usedlost)
Popelka je zbytek barokní usedlosti z konce 18. století, nacházející se v ulici Na Popelce 12 v Praze na Smíchově.[1]
Popelka | |
---|---|
Dochovaná sala terrena | |
Základní informace | |
Sloh | Baroko |
Výstavba | 18. století |
Zánik | 1900 |
Poloha | |
Adresa | Na Popelce 12, Praha 5 - Smíchov, Česko |
Ulice | Na Popelce |
Souřadnice | 50°4′7,5″ s. š., 14°23′5″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 40377/1-1408 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Název vinice Popelka se poprvé uvádí roku 1704. Údajně měla být v majetku rodiny Popelů z Lobkovic, ale doklady o tom nejsou. v 1. polovině 19. století byla v majetku Karla Dittricha, který vlastnil též usedlosti Provaznice a Cihlářka.
Usedlost měla více hospodářských a obytných budov pod jedním č.p. 160. Později byly pozemky a budovy rozděleny na tři části (č.p. 160, 214 a 215). Č.p. 160 získala Izraelská obec košířská, která zde založila židovskou modlitebnu. Koncem roku 1900 byla usedlost zbořena a nahrazena novou stavbou, ve které měl mezi válkami malou továrnu František Tamchyna.
Sala terrena
Z původní barokní stavby se zachovala pouze do svahu vsazená sala terrena oválného půdorysu; průčelí má členěné pilastry se slepými arkádami a nikami. Interiér byl zaklenutý kupolí s výsečemi.
Po roce 1989
Budovy postavené po roce 1900 jsou v soukromém vlastnictví a po rekonstrukci slouží jako hotel.
Odkazy
Reference
- Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: Císařské povinné otisky map stabilního katastru (CPO), evid. č. 7068-1, Smichow, mapový list č. V. Dostupné z WWW.
Literatura
- Laštovková, Barbora – Koťátko, Jiří: Pražské usedlosti. Libri : Praha, 2. vydání, 2007. ISBN 978-80-7277-346-6. Str. 233–234.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Popelka na Wikimedia Commons
- Usedlost Popelka na stránkách Klubu přátel starého Smíchova[nedostupný zdroj]
- Usedlosti na území hlavního města Prahy > Smíchov Archivováno 15. 7. 2020 na Wayback Machine