Poměr signálu a šumu
Poměr signálu k šumu ( SNR nebo S / N ) je míra používaná ve vědě a strojírenství, která porovnává úroveň požadovaného signálu s úrovní šumu v pozadí. SNR je definován jako poměr výkonu signálu k výkonu šumu, často vyjádřený v decibelech . Poměr vyšší než 1: 1 (větší než 0 dB) označuje více signálu než šumu.
SNR, šířka pásma a kapacita komunikačního kanálu jsou spojeny Shannon-Hartleyovou větou , která udává maximální přenosovou rychlost komunikačního kanálu.
Definice
Poměr signálu k šumu je definován jako poměr síly signálu (smysluplného vstupu) k síle šumu pozadí (nesmyslného nebo nežádoucího vstupu):
kde Psignal je průměrný výkon signálu. Výkon signálu i šumu musí být měřen ve stejných nebo ekvivalentních bodech systému a ve stejné šířce pásma systému.
Signál a šum musí být měřeny stejným způsobem, například jako napětí na stejné impedanci . SNR lze alternativně zapsat v poměru:
kde A je amplituda odmocniny (RMS) (například napětí RMS).
Decibely
Protože mnoho signálů má velmi široký dynamický rozsah, signály se často vyjadřují pomocí logaritmické decibelové stupnice. Na základě definice decibelů lze signál a šum vyjádřit v decibelech (dB) jako
a
Podobným způsobem lze SNR vyjádřit v decibelech jako
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Signal-to-noise ratio na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Poměr signálu a šumu na Wikimedia Commons