Polykarp ze Smyrny

sv. Polykarp

Údaje o Polykarpově životě pocházejí zejména od Irenea (buďto přímo z jeho spisu "Proti herezím", Adversus haereses, nebo zprostředkovaně v Církevních dějinách Eusebia z Caesereje). Irenej v listu Florinovi uvádí, že jej osobně viděl a slyšel při svém pobytu v Asii. Víme, že Polykarp napsal list Filipským,[1] Ignác z Antiochie Polykarpovi adresoval jeden ze svých listů[2] a zmiňuje se o něm i ve svých listech Efezanům a Magnesanům. Dochováno je také "Umučení Polykarpovo",[3] pojednávající o Polykarpově mučednické smrti ve Smyrně, a pozdní Vita Polykarpi, obsahující ovšem nejisté životopisné údaje.

Polykarp zřejmě patřil mezi učedníky Janovy (vede se diskuse, zda šlo o autora čtvrtého evangelia, tedy Jana Evangelistu či presbytera Jana, považovaného za autora např. 2. listu Janova) a setkal se i s dalšími křesťany, kteří viděli Ježíše Krista. Podle Tertulliána a Hieronyma jej tento Jan také ustanovil biskupem v Malé Asii. Polykarp se měl dožít vysokého věku, viz "Umučení Polykarpovo" (Mart. Polyc. 9): „Osmdesát šest let sloužím (Kristu) a v ničem mi neukřivdil, jak mohu potupit svého Krále, jenž mne vykoupil?“

Polykarp navštívil Řím, kde jednal s papežem Anicetem o datu slavení Velikonoc, neboť praxe maloasijských církevních obcí byla odlišná od praxe římské. K dohodě nedošlo, nicméně se měli rozejít v míru.

Zemřel jako mučedník (upálen) ve Smyrně, snad roku 155/6 (podle údaje v Umučení Polykarpa, Mart. Polyc. 21), nebo 167 (podle Eusebiovy Kroniky). Líčení jeho mučednické smrti se dochovalo v dopise smyrenské obce, adresovaném maloasijskému městu Filomélion. Dopis smyrenské obce (sepsaný zřejmě očitým svědkem nedlouho po Polykarpově smrti) je považován za jeden z prvních martyrologických textů, který se stal vzorem pro další texty tohoto žánru.

Sv. Polykarp je uctíván katolickou i pravoslavnou církví. Svátek sv. Polykarpa se v liturgii slaví 23. února.