Polyamorie

Symbol polyamorie - papoušek Polly.

Přestože lidé vyznávající polyamorii (polyamorici) přijali mnoho symbolů, žádný není obecně známý. Nejčastějším symbolem je červené srdce s bílou výplní, spojené s modrým znakem nekonečna, známé jako nekončící srdce.[3] Barvy se často liší. Dalším častým symbolickým zobrazením polyamorie je vlajka hrdosti z roku 1995 vytvořená Jimem Evansem.

Jiným symbolem polyamorie je obrázek papouška, jelikož „Polly“ je častým pojmenováním pro tyto ptáky coby domácí mazlíčky. Článek v The Guardian z roku 2003 uvádí: „Dnešní Amerika zná více než 100 poly mailingových listů a podpůrných skupin. Jejich znakem, který označuje stůl v restauraci, když se sejdou, je papoušek (kvůli přezdívce skupiny, Polly).“[4]

• Polyfidelita, která zahrnuje několik romantických vztahů se sexuálním kontaktem omezeným pouze na některé členy skupiny (ale může být i se všemi).[5] Občas též nazývána uzavřenou formou polyamorie, kdy jde o více než dva partnery, ale vztah je uzavřen a „nenabírá" další členy.
• Sub-vztahy, které rozlišují mezi „primárními“ a „sekundárními“ vztahy.[6] V roce 1906 tuto myšlenku prezentoval a obhajoval anglický spisovatel H. G. Wells v utopické novele Za dnů komety.
• Tři osoby v romantickém vztahu, jinak nazýváno „triáda“, francouzsky také „ménage à trois“ neboli „domácnost pro tři“.[7]
• Romantický vztah mezi dvěma páry.[8]
• Polygamie (polygynie a polyandrie), kdy jedna osoba uzavře sňatek s několika dalšími.
• Skupinové vztahy a skupinová manželství, kdy se každý cítí být ve vztahu s každým ve skupině.[9] Na tomto typu vztahu jsou založeny některé skupiny v novelách spisovatele R. A. Heinleina (Cizinec v cizí zemi, Dost času na lásku, Friday nebo Měsíc je drsná milenka).
• Mono/poly vztahy, kdy jeden z partnerů si zachovává monogamii, ale souhlasí s polygamií druhého partnera.[10]
• Otevřené vztahy/otevřená manželství.[11]
• Sólo polyamorie, kdy člověk udržuje několik vztahů (romantických či sexuálních) aniž by cítil potřebu se usazovat.[12]

Polyamorii nalezneme v literatuře nezřídka a to hlavně v beletrii. Samotný pojem polyamorie se však vyskytuje především v literatuře odborné. Například studie Notions of love (2011) in polyamory staví polyamorii do přímé opozice monogamii. Na základě rozhovorů s lidmi zkušenými v nemonogamních vztazích pak popisuje prvky poly-lásky.[13] Další výzkum Attached to monogamy? (2014) se zajímá o vnímání polygamie a polyamorie jednotlivými pohlavími. Z něj vyplynulo, že muži jsou ochotnější vstoupit do nemonogamního vztahu, stejně tak mají větší strach ze závazků.[14] Co do spektra zkoumání, patří k nejrozsáhlejším odborným pracím kniha Polyamory in the 21st century (2010) anglické spisovatelky Deborah Anapol. Ta se zabývala determinací prostředím, ze kterého polyamoristé pocházejí. To se jí sice nepodařilo prokázat, zmiňuje však menší výzkumy, dle nichž jsou polyamoristé vzdělanější než průměrná populace a  zároveň tíhnou k bisexualitě.[15] Jejich vztahy mohou mít rozmanitou podobu lišící se nejen strukturou, ale například i hierarchií vztahu.

Začátkem 60. let se taktéž objevila ve sci-fi románech amerického spisovatele Roberta Anson Heinleina. V jeho díle se běžně vyskytují a akceptují vztahy mezi více lidmi. Vrcholem jeho představ je pak kniha Měsíc je drsná milenka (1966), kde vytvořil model „nekonečné rodiny“ fungující na základě smlouvy. Staří členové postupně umírají, zatímco noví mladí členové jsou přijímání na základě hlasování. Péče o rodinu a děti je rozdělena mezi všechny členy, bez ohledu na biologické svazky. Častým jevem vyskytujícím se na Měsíci jsou pro něj i tříčlenné milenecké vztahy dvou mužů a jedné ženy vynucených populačním defektem.

Manželství je leckdy považováno jen za trvalé soužití muže a ženy. V některých zemích je povoleno i manželství mezi dvěma osobami stejného pohlaví, nebo také stejnopohlavní manželství. Příslušníci stejného pohlaví mohou uzavřít manželství například v Belgii, Francii, Irsku, ve Velké Británii, v Kanadě, v USA, na Maltě atd..[16][17] V dalších zemích je homosexuálům povoleno uzavírat registrovaná partnerství, v České republice existuje tato možnost od roku 2006.[18]

V roce 2012 se přes 4000 korespondentů zúčastnilo dotazníku americké neziskové organizace Loving Moreohledně manželství v polyamorických vztazích. Výsledky ukazují na to, že 65.9% dotázaných by volila cestu manželství - pokud by to bylo legálně možné.[19] V červenci 2017 se zapsal do historie Kolumbie první legální svazek tří mužů. I přesto, že Manuel Bermudez, Victor Hugo Prada and Alejandro Rodriguez nezískali pravý manželský certifikát, navýšili rámec možností pro další polyamorní skupiny. [20]

V souvislosti s polyamorií, bigamie, tedy dvojí nebo dvojnásobné manželství, je naopak ve většině zemí nepřípustná a podobně jako v České republice je uzavření druhého sňatku klasifikováno jako trestný čin.[21] Za polyamorii by se také daly považovat bigamické vztahy založené na kohabitaci patnerů.

V diskusi se čtenáři Pink News uvedla v květnu 2015 Natalie Bennettová, předsedkyně Strany zelených Anglie a Walesu (Green Party of England and Wales), že je otevřená polyamorním manželstvím a civilním svazkům tří osob a její strana je nakloněná diskusím na toto téma.[22] V reakci na to uveřejnil spisovatel a vyznavač polyamorie Redfern Jon Barrett článek, ve kterém obhajuje nemonogamní soužití, které je podle něj přirozené pro většinu LGBT komunity a hovoří o nevýhodách před zákonem, se kterými se potýkali i homosexuálové před zavedením registrovaného partnerství. Tvrdí, že legalizace polyamorních manželství je dalším krokem k rovnosti.[23]

Polyamorické formy nejen intimních, ale také emočních vztahů se však začaly objevovat během sexuální revoluce 60. a 70. let. Uvolnění vztahů a experimentování vedlo k tvoření nových forem, jakými jsou například skupinová manželství nebo střídání partnerů.[29] Mezi jedno z nejvýraznějších hnutí se řadí i komunita Kerista, založena v 70. letech. Soužití ve skupinovém partnerství v příbytcích vzoru kibuců trvalo 20 let. Skupina 30 členů si stanovila jasná pravidla pro soužití, jako např. systém střídání v posteli, vasektomie jako zabránění nechtěnému početí.

Ve 21. století se díky internetu stalo více-partnerství otevřenějším tématem k diskuzi. Online komunita (viz Lovemore.com, Janesguide.com, aj.) nabízí prostor pro seznámení, dotazy a vzájemnou komunikaci. [30]