Poloostrov Michajlova

Až 12 km široký poloostrov se nachází na Charitonově-Laptěvově pobřeží v západní části většího poloostrova Tajmyr. Rozkládá se od řeky Otmelaja na východě 29 kilometrů směrem na západ. Na severu poloostrov hraničí s otevřeným Karským mořem, na jihu s Michajlovským zálivem, který je ve výšce mysu Cape Isgib rozdělen na protějšímu poloostrovu Vorontsov ve vnitřní a vnější část. Na jihozápadě leží ostrov Kolosovič, největší z souostroví Minin, na severozápadě se nachází přibližně ve vzdálenosti 25 kilometrů Scott-Hansenovy ostrovy. Na špičce poloostrova Michajlov se nejprve pobřeží poloostrova stáčí na jih, na jihovýchodě se vytvořila kosa, která končí na Michajlově mysu. Vnitrozemí poloostrova se nachází plochá, bažinatá tundry s četnými mělkými jezery.[2] Největší řekou je Tundrovaja, která teče do vnější části zálivu Michajlov. Na většinou mělkém pobřeží se nachází pobřežní jezera. Severní pobřeží má též strmé úseky. Nejvyšší nadmořská výška je v centrální části poloostrova a dosahuje 31 metrů. Pouze několik kopců má název Gora Chabot (26 metrů) na severu a Gora Bugorok (23 metrů) na východě.

Poloostrov Michajlov je neobydlený. Pro případ nouze na jižním pobřeží nachází zimní chata s proviantem a zásobami pohonných hmot.[2] Na severozápadním pobřeží je jeden z majáků, který označuje severní mořskou trasu, na 13 metrů vysokém dřevěném lešení ve tvaru pyramidy.[3] Světlo se nachází ve výšce 35 metrů nad mořem, dosah blesku vyzařovaného každých 9 sekund je 10 námořních mil.[4]

V roce 1921 přišla na Michajlovský poloostrov sovětsko-norská expedice vedená Nikiforem Begičevem (1874–1927), aby hledala dva pohřešované účastníky výpravy Roalda Amundsena s lodí Maud. Peter Lorents Tessem (1875–1919) a Paul Knudsen (1889–1919) vyrazili dne 15. října 1919 se psím spřežením z Vilkického průlivu ze zamrzlé a rozbité lodi Maud. Do cíle, kterým byl 800 kilometrů vzdálený ostrov Dikson, nikdy nedorazili. Begičev našel v Michajlovské zátoce tábor s kostmi, zbytky kapesního barometru, kapesního nože, části rámu brýlí, francouzské mince, přezky, knoflíky, puškové náboje, hřebíky a další drobné předměty.[5] Věřili, že našli jednoho z pohřešovaných Norů, pohřbili kosti a na hrobě vztyčili kříž. Když Nikolaj Urvancev našel lyže obou Norů o něco dále na západ a nakonec tělo Petera Tessema, bylo zřejmé, že tábořišti v zátoce nebyli Norové. Dnes je domněnka, že v tábořišti se našly pozůstatky ztracené expedice Vladimira Rusanova z roku 1913, jejíž stopy byly také nalezeny na dalších ostrovech v oblasti.[5]