Evropské právo hospodářské soutěže

V ESUO znamenala politika volné hospodářské soutěže zákaz těch dohod a rozhodnutí, které přímo či nepřímo směřovaly k vyloučení, omezení nebo zkreslení normálního působení volné soutěže na společném trhu.

V EHS byla zaváděna konkrétní opatření k zabraňování narušování společného trhu (např. určování cen ze strany podniků, rozdělování trhu, nerovné podmínky vůči obchodním partnerům atd.) ve formě směrnic Rady. Komise pak prováděla monitorování, vyšetřování, implementaci aktů, udělování sankcí atd.

Vznikem EU byly provedeny určité změny - byly rozšířeny povolené státní podpory (kultura atd.) a Rovněž byl do dění více zapojen Evropský parlament skrze konzultace.

Přesto, že politika volné soutěže byla plně delegována na evropské instituce (Komisi), státy zde mají nadále svůj vliv. Jednak skrze to, že ovlivňují složení Komise a ta samozřejmě nerozhoduje zcela nestranně. Dále i tím, že Komise má za úkol realizaci politiky, která je vymezena na základě rozhodnutí Rady. Diskutovalo se tak např. o vytvoření samostatného úřadu (např. Evropského kartelového úřadu) k oslabení Komise nebo o posílení komisaře pro volnou soutěž k omezení vlivu států.

Kartelové dohody představují narušení hospodářské soutěže, které může spočívat ve stanovení ceny, dohodách o kvótách, rozdělení trhu, diskriminaci obchodních partnerů atd.

Zneužití dominantního postavení na trhu může znamenat vynucování cen, omezování výroby, odbytu a technologického rozvoje ke škodě spotřebitele, nerovné podmínky vůči obchodním partnerům, vázání smluv na splnění podmínek, které se smlouvou nesouvisí atd.

V případě existence kartelové dohody či zneužití dominantního postavení může nastoupit vyšetřování Komise. To zahrnuje několik etap:

1. uklidňující nebo varovné dopisy (snaha o neformálnost, informovat firmu, že je něco špatně nebo ne)
2. otevření řízení
3. vyšetřování
4. jednání Poradního výboru ve věcech kartelů a monopolů
5. uzavření vyšetřování, které vede k:
   • vydání negativního osvědčení (vše v pořádku),
   • udělení pokuty nebo
   • rozhodnutí o výjimce

Spojování soutěžitelů znamená fúzi dvou nebo více podniků, jež původně působily na trhu samostatně a která vede k dominantnímu postavení. V tomto případě se tedy jedná o preventivní zásah (ještě před tím, než je dominantní postavení zneužito). Probíhá zde schvalovací proces u Komise.

Rovněž postavení veřejných podniků nesmí být v rozporu s volnou soutěží. Státní podpory je třeba oznamovat Komisi (existují slučitelné i neslučitelné se společným trhem).

Kontrolu dodržování politiky ochrany hospodářské soutěže v Evropské unii zajišťuje Evropská síť pro hospodářskou soutěž (European Competition Network), která je tvořena Evropskou komisí na celoevropské úrovni a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž na úrovni členských států Evropské unie. V České republice je tímto vnitrostátním orgánem Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Evropská komise a vnitrostátní orgány spolupracují na případech týkajících se článků 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), přičemž článek 101 SFEU zakazuje kartely a protisoutěžní chování a článek 102 SFEU staví mimo zákon jakékoli zneužití dominantního postavení firem. Nařízení zřizující Evropskou síť pro hospodářskou soutěž (ES) č. 1/2003 zároveň zřídilo systém souběžných pravomocí, který umožňuje všem orgánům pro hospodářskou soutěž uplatňovat články 101 a 102 SFEU.

Na dodržování politiky ochrany hospodářské soutěže na úrovni Evropské unie dohlíží jako orgán její výkonné moci Evropská komise.

Evropská komise nemusí předkládat svá rozhodnutí v oblasti politiky ochrany hospodářské soutěže ke schválení Radě ministrů či Evropskému parlamentu, jedinou opornou evropskou institucí je v tomto případě Evropský soudní dvůr, který může rozhodnutí vydaná Evropskou komisí přezkoumat.

Evropské komisi může kdokoli oznámit podezření z porušení článků 101 a 102 SFEU, nejčastěji je stěžovatelem poškozený podnik. Předpokladem pro začátek řízení je zjištění unijního zájmu na řízení (zda má označené jednání za důsledek významnou dysfunkci trhu či by tímto jednáním dotčen obchod mezi členskými státy EU) a také zjištění, jestli má stěžovatel oprávněný zájem na šetření.

Komise je na oznámení podezření povinna reagovat a rozhodnout o zahájení či neprovedení šetření. Rozhodnutí Komise o neprovedení šetření musí být odůvodněno a může být předmětem soudního přezkumu.

Pravomoci Komise při vyšetřování případů nekalých praktik hospodářské soutěže a jejich postihů podléhají systému kolektivních vnitřních brzd a protivah. Komise má při vyšetřování předpokládaného zneužívání soutěžního práva Evropské unie právo na vynucení vydání dokumentů danou společností, dále právo na provádění kontrol přímo na místě bez předchozího ohlášení, popřípadě se soudním příkazem možnost prověřovat domácnosti samotných zaměstnanců společnosti.

Evropská komise má právo nařídit podnikům ukončení protiprávního jednání. Tato pravomoc nemá povahu odpovědnosti a není sankcí, jde o opatření k nápravě. Společnosti, které bylo toto nařízení uloženo, nevznikají nové povinnosti, protože povinnost neporušovat právo měla i předtím. Komise však může za účelem ukončení protiprávního jednání vydat další nápravná opatření.

Mezi nejčastější sankce uvalované Evropskou komisí firmám shledaným vinnými z protikonkurenčního jednání jsou finanční pokuty, které se liší podle závažnosti prohřešku, jejich maximální výše však dosahuje 10 % z celosvětového ročního obratu dané firmy porušující zákon. Mezi ostatní možné sankce patří například příkazy rozdělení podniku či prodeje akcií.

Opatření v případě státních podpor, kdy má členský stát povinnost vybrat poskytnutou státní podporu od jejích příjemců, je však chápáno pouze jako odstranění protiprávního stavu – jde tak o nápravné opatření, které není sankcí v pravém slova smyslu, ale jeho uložení může působit jako preventivní odrazující prostředek.