Pohybné e

Pohybné e nebo vkladné e[1] je nejčastější vzniková nebo zániková alternace v češtině. Historicky souvisí s vývojem jerů. V současné češtině se až na výjimky (švec – ševce) projevuje vkládáním hlásky e mezi dvě poslední souhlásky na konci slova (babka – babek, domek – domku) pro usnadnění výslovnosti.

Příklady

Vkladné e se systematicky objevuje při ohýbání substantiv, kdy se u slov, jejichž kmen končí souhláskovou skupinou, vkládá e ve tvarech, které mají prázdnou (nulovou) koncovku před poslední souhlásku kmene (psa – psovi - pes; vši – vší – veš; domku – domek).

Řidčeji se stejná alternace objevuje i v jiných případech. Tyto alternace jsou považovány někdy za zánikové (čekat – počkat, nadechnout – nadchnout, četl – čtla (knižní)), jindy za vznikové (služba – služebný, hra – herna, hnát – ženu, žrát – žeru), v některých případech není směr alternace jednoznačný (brát – bere, mlít – mele, zvát – zove).[2]

Odkazy

Reference
  1. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace, 1994. 251 s. ISBN 80-7110-149-4. S. 92.
  2. DOKULIL, Miloš; HORÁLEK, Karel; HŮRKOVÁ, Jiřina; KNAPPOVÁ, Miloslava; PETR, Jan, s autorským kolektivem. Mluvnice češtiny. 1. vyd. Svazek 1: Fonetika, Fonologie, Morfonologie a morfematika, Tvoření slov. Praha: Academia, 1986. 568 s., 4 strany příloh. S. 186–187. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.