Podkoní a žák
Podkoní a žák je česká báseň z konce 14. století, jejíž autor je neznámý. Báseň je napsána ve formě sporu (disputu), v němž se dvě znepřátelené strany dostávají do hádky o svou pravdu. Vedení disputu (sporu) je základem dialektické metody, s jejíž pomocí se ve středověkých školách vyučovala filozofie. Proti jednomu názoru stál názor opačný a student musel na základě logického postupu vyvodit a obhájit správný závěr. Středověké disputy byly v evropské literatuře oblíbené především ve 13.–15. století. Nejprve se zabývaly závažnými tématy např. spory duše s tělem. Takovým vážným sporem je např. báseň Oráč z Čech, dialog básníka se smrtí.
Stále častěji však se v písemnictví té doby objevují úsměvné básně, které obtížné filozofické spory ironizují nebo parodují. Tyto parodie nepochybně vznikaly ve školách a mezi tehdejšími vzdělanci. Z českého prostředí je nejznámější právě veršovaná skladba Podkoní a žák, ve které je popsána hádka dvou lidí na okraji společnosti. Báseň má celkem 490 veršů (většinou osmislabičných) ve sdružených rýmech. Je typickým představitelem tzv. žákovské poezie.
K obsahu básně
Báseň začíná vypravěč (tučným písmem duálové tvary):
Přihodich se jednú k tomu,
kdež nalezech v jednom domu,
právě také v túž hodinu
dva, jenž přišla pohostinu,
ana sedíta na pivě.
Tu učiništa poctívě,
oba právě bez meškánie
dašta mi milé vítanie.
A já, přiblíživ se k nima,
posadich se mezi nima,
jakož často v krčmě bývá,
křičiec: „Paní, nalí piva!“
Jechomť se v odplatu ctíti,
podávajíc sobě píti.
Poslúchajte tuto právě,
poviemť vám o jich postavě.
Následuje popis žáka:
Z těch jeden člověk bieše mladý,
nejmieše známě brady,
na němž sukně šerá, umlená,
a k tomu kukla zelená;
ta také zedrána bieše.
Mošnu na hrdle jmieše,
v niž by vložil, což mu třeba,
mním, že knihy, také chleba;
dešťky jmieše u pasu.
Jakž jej viděch při tom času,
i jinú k tomu přípravú
vše bieše školskú postavú.
Pokračuje popis podkoního:
Druhý, ten se starší zdáše,
vždy sedě bradku súkáše,
na němž kabátec úzký, krátký,
a dosti zedraný šatky;
okasalý tak dvorně,
k tomuť bieše obut v škorně:
tyť biechu drahně povetšely,
avšak okolo děr cely,
skrze něž viděti nohy.
A také bieše up’al ostrohy,
točenku maje na hlavě.
Tak, jakž jej sezřech právě,
jistěť se mi dvořák zdieše;
hřebelce za pasem jmějieše.
Později dojde ke sporu mezi podkoním a žákem o tom, kdo z nich je ve společnosti významnější a kdo se má lépe. Přitom si ale neuvědomují, že argumenty, které předkládají tomu druhému, jsou vlastně zápory a nikoliv klady. Vypravěč příběhu jako nestranný pozorovatel vše zaznamenává. Celá hádka nakonec vyvrcholí rvačkou mezi oběma stranami. V té chvíli se vypravěč zvedne a odchází pryč.
Literatura
- Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 145, 155.
- HRABÁK, Josef. Staročeské satiry Smilovy školy. Praha : Orbis, 1951. 91 s.
- HRABÁK, Josef. Staročeská satira. Praha : Osvěta, 1952. 37 s.
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 958–959.
Externí odkazy
Dílo Podkoní a žák ve Wikizdrojích- Encyklopedické heslo Podkoní a žák v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích