Pošťácká pohádka (opera)

Pošťácká pohádka je dětská opera o dvou dějstvích českého skladatele Jindřicha Felda na libreto Libuše Vokrové-Ambrosové podle Pošťácké pohádky Karla Čapka ze sbírky Devatero pohádek.[1][2][3]

Pošťácká pohádka
Žánrdětská opera
SkladatelJindřich Feld
LibretistaLibuše Vokrová-Ambrosová
Počet dějství2
Originální jazykčeština
Literární předlohaKarel Čapek: Pošťácká pohádka
Datum vzniku1956
Premiéra(rozhlasem) 10. prosince 1968 Československý rozhlas Plzeň / (scénicky) 14. února 1997, České Budějovice, Jihočeské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a historie

Pošťácká pohádka patří do první etapy tvorby českého skladatele Jindřicha Felda, ve které se jeho hudba opírala zejména o domácí tradice. Ve druhé polovině 50. let 20. století se Feld soustředil na tvorbu pro děti: tehdy vznikla rozhlasová dětská zpěvohra Pohádka o Budulínkovi (1955) nebo hudební pohádka na lidový text O šídlu, kohoutu, kačerovi a houseru (1957), přesevším však roku 1956 právě Pošťácká pohádka. Jedná se o poměrné krátkou operu zaměřenou na děti, s velkým podílem pantomimy a baletu a s podílem mluveného slova; přesto jde o dílo nejbližší opernímu žánru, které kdy Feld vytvořil. Ačkoli jeho aktivní skladatelská činnost trvala ještě půl století, k opernímu žánru se již nevrátil.[3]

Opera byla poctěna cenou ve Velké jubilejní soutěži Svazu československých skladatelů, ale na provedení čekala dlouho: teprve v roce 1968 ji natočilo v úpravě B. Samka plzeňské studio Československého rozhlasu.[4] V letech normalizace se díla Jindřicha Felda pro jeho negativní poměr k režimu hrála jen velmi omezeně, a tak jevištní premiéru Pošťácké pohádky uvedlo až Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích přes čtyřicet let po jejím vzniku. Premiéra se konala 14. února 1997.[5] Jihočeská inscenace měla úspěch, byla obnovena roku 2004[6] a divadlo ji hrálo pro děti na různých místech dalších deset let.

Osoby a první obsazení

osobahlasový oborrozhlasová premiéra (10. prosince 1968)[4]jevištní premiéra (14. února 1997)[5]
KolbababarytonJiří MieglStanislav Stolbenko
Slečna MařenkasopránM. ŠmolíkováIva Hospešová / Bohdana Herzánová
Šofér FrantíktenorViktor VrabecViktor Čech / Otakar Novák
PoštmistrtenorJaroslav ChocZdeněk Plachý / Ivo Šindler
Pánmluvená roleFrantišek Baťka
1. skřítekR. OlárováLudmila Pešková / Leona Píšová
2. skřítekV. FaicováRut Budínová / Michaela Freudenschussová
3. skřítekTomáš ŠolcBohdana Herzánová / Kateřina Mertová
4. skřítekJosef GrossAlena Čechová / Zdena Lapicová
Skřítkové (balet)
Dirigent:Josef BlackýJosef Zaplatílek
Režie:Vladimír TomešMiloslav Veselý
Scéna:Stanislav Burda
Kostýmy:Světlana Tímrová
Choreografie:Miluše Šindlerová

Děj opery

Listonoš pan Kolbaba usnul na poště a zůstal tam zamčen. Když se probudí, uvidí poštovní skřítky, jak tu hospodaří a pak hrají s dopisy v karty. Zvědavý pan Kolbaba se ptá, jak poznají herní hodnotu dopisu. Dozvídá se, že záleží na obsahu: zlé či lhostejné dopisy jsou studené a nízké karty, zatímco dopisy psané z přátelství a lásky jsou hřejivé a cenné. Pan Kolbaba se s nimi dává do hry a padne mu nejvyšší karta: srdcové eso, totiž dopis, jímž jeden člověk druhému posílá celé své srdce. Jenže tento nemá ani známku, ani adresu. Skřítkové dokáží přes zalepenou obálku přečíst jeho obsah, z něhož se dozvídají, že v něm šofér Frantík žádá o ruku svou milovanou Mařenku. To je jen málo, ale protože je to psaní tak cenné, vyprosí si pan Kolbaba na panu poštmistrovi, aby se mohl vydat hledat adresátku.

Hledání trvá již rok a den a pan Kolbaba prochodil celé Čechy křížem krážem, ale správnou Mařenku ještě nenašel. Právě odpočívá, když se hlemýždí rychlostí přiblíží automobil se smutným šoférem a jeho neméně smutným pánem. Zastavují u pana Kolbaby. Ten se ptá po příčině šoférova smutku a zjistí, že je to Frantík, který se trápí nad tím, že mu Mařenka neodepsala. Pan Kolbaba mu za neofrankovaný a neadresovaný dopis vyčiní a všichni se vydávají ke slečně Mařence.

Mařenka vzdychá a pláče, protože už rok a den čeká na psaní od svého milého. Pan Kolbaba jí ho konečně předává a vyžádá si od překvapené a rozradostněné Mařenky dvě koruny porta. Kladnou odpověď na své psaní si Frantík od Mařenky už vyzvedne sám a pan Kolbaba i šoférův zaměstnavatel se zalíbením hledí na šťastný mladý pár.

Instrumentace

Tři flétny, dva hoboje, tři klarinety, dva fagoty, čtyři lesní rohy, tři trubky, dva pozouny, tuba, tympány, bicí souprava, harfa, klavír, smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[1]

Reference

  1. Jindřich Feld: Pošťácká pohádka [online]. Praha: Dilia [cit. 2017-12-15].
  2. JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 218. (česky)
  3. SOBOTKA, Mojmír. Feld, Jindřich 2). In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online.
  4. Pošťácká pohádka (1968) [online]. Panáček v řiši mluveného slova [cit. 2017-12-15]. Dostupné online.
  5. Pošťácká pohádka [online]. České Budějovice: Jihočeské divadlo [cit. 2017-12-15]. Dostupné online.
  6. Pošťácká pohádka [online]. České Budějovice: Jihočeské divadlo [cit. 2017-12-15]. Dostupné online.

Literatura

  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 218.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.